Loni, devátého července, se kolem třetí hodiny odpoledne po Karlovarské třídě řítí vůz Zdravotní záchranné služby. Jede ze stanoviště na Borech do Třemošné, pomoci člověku v nouzi. Na tento výjezd ho poslal dispečink ZZS. Za volantem sedí zkušený řidič – záchranář Stanislav Buryška, který má téměř desetiletou praxi. V Plzni slouží krátce, ale předtím v jezdil v Moravskoslezském kraji.
Je jasný den, dobrá viditelnost a řidič tuhle trasu jezdí několikrát denně. Jede téměř stokilometrovou rychlostí (což dle zákona může) a samozřejmě má zapnuta výstražná světla (maják) a hlasitou sirénu. Před každou křižovatkou, či rizikovým místem, ještě přidává další zvukový signál, tzv. horn.
Náhle přes přechod přebíhá chodkyně, žena ve věku 53 let, která má na semaforu zelenou. Dle výpovědí svědků běží od čerpací stanice a snaží se doběhnout tramvaj. Žena přijíždějící sanitku ignoruje, možným důvodem ale také je, že o ní vůbec neví. Ze svědeckých výpovědí totiž vyplývá, že když žena přebíhala přechod, držela si ruku na hlavě, jako kdyby telefonovala nebo si upravovala vlasy. Jisté je, že se nerozhlédne, protože jinak by velký, jasně žlutý vůz s mnoha blikajícími, modrými světly, přehlédnout nemohla.
Dochází k nevyhnutelnému, co se za těchto okolností stát muselo, Buryška sice ženu vidí a usilovně brzdí (dle znalců rychlost snižuje na 77 km/h), ale velký vůz záchranky tak rychle zastavit nelze.
Záchranka ženu čelně srazí a ta letí skoro dvacet metrů. Nemá šanci nehodu přežít, sice ještě chvíli komunikuje, pak ale začíná ztrácet vědomí, krvácí z uší a přestává reagovat. (Později se ukáže, že utrpěla množství zranění, jako rozlámaná žebra a pánev, těžké pohmoždění plic, prokrvácení mozkových plen a následný otok mozku. To ale samozřejmě posádka záchranky nemohla vědět a všichni z posádky, včetně Buryšky, na místě bojují o její život.)
Sám řidič Buryška ženě ještě dvacet minut masíruje srdce, ale marně. Krátce po přívozu na Emergency, jiným vyslaným vozem, žena umírá.
Řidič se po události zhroutil, přišel o práci jako řidič záchranky a dlouho se potýkal s psychickými problémy. Na práci záchranáře však nezanevřel a dnes pracuje jako sanitář v pražské nemocnici u Milosrdných sester.
Po nehodě byl Buryška obviněn z usmrcení z nedbalosti a právě dnes byl pravomocně odsouzen k desetiměsíčnímu trestu s podmíněným odkladem na rok a půl. Pozůstalí po ženě také požádali soud o uznání náhrady nemajetkové újmy, téměř osmi set padesáti tisíc korun.
Někdo by snad mohl napsat, že řidič má „jen podmínku“ a vlastně dopadl dobře. Jenže ono jde o to, že řidič byl i za těchto, zdánlivě jasných okolností, odsouzen a má tak doživotní punc, že zabil člověka.
Myslíme si, že je právě teď velmi vhodná příležitost, znovu vydat článek, který jsme tenkrát vydávali. Prosím, přečtěte si pozorně, jak řidiči sanitek, hasičských a policejních vozů, vnímají svou práci.
„Pouštím maják a zapínám sirénu!“ – jaké to je, nám popsal policista, hasič i záchranář
Potkal se policajt, hasič a saniťák… tak tohle není začátek hloupého vtipu, ale začátek rozhovoru, na základě kterého vznikl tento článek. Ke svolání schůzky nás motivovalo sdělení obvinění sedmačtyřicetiletému řidiči sanitního vozu ZZS, který 9. července odpoledne srazil na přechodu třiapadesátiletou ženu.
Článek se v žádném případě nebude týkat tohoto skutku, protože nikdy nekomentujeme probíhající případ, od toho jsou vyšetřovatelé a později státní zástupce a soudce, nikoli novinář nebo veřejnost.
Nás zajímalo, jaké je to jezdit po Plzni pod majákem se sirénou, tzv. s VRZ. Všichni tři naši hosté se ve valné většině případů shodli na tom, že většina plzeňských řidičů patří do kategorie slušných, kteří respektují modré výstražné světlo a snaží se pomoci tím, že vám cestu uvolní. Zbývající řidiče jsme ale po delší diskuzi dokázali rozdělit do dvou skupin:
První a největší, to jsou jedinci, kteří maják ignorují, uhnou neradi nebo dokonce nadávají, zřejmě si myslí, že sanitka s lékařem, či plně naložené auto hasičů v přilbách, jedou na svačinu.
Druhou skupinu tvoří snaživí, ale nezkušení řidiči nebo začátečníci. Ti buď po spatření vozidla s VRZ ztuhnou a dupnou na brzdu ať stojí kdekoli a nebo vám uhnou na opačnou stranu než ostatní. „Pak musíte šíleně kličkovat,“ doplnil policista u stolu. „Ale co my?“ smál se hasič. „Já kdybych se pokusil s cisternou ve vyšší rychlosti kličkovat, tak jdu na bok a uválím tam všechna auta jak váleček na nudle. Voda v cisterně je prevít, ta se přelije a auto převrátí.“
Daleko horší než řidiči, jsou ale chodci, shodují se všichni u stolu. Ačkoli na rozdíl od řidičů nejsou chráněni nárazníky a deformačními zónami, dovolí si daleko víc.
V lepším případě jen pomalu přecházejí, ignorujíc, že se k nim řítíte - to prostě zpomalíte nebo zastavíte, ale nejhorší je, když vám do vozovky vstoupí na poslední chvíli. To je tragédie hotová a není šance k ničemu.
„Napiš tam o sluchátkovejch!“ poučují mě chlapi u stolu, „To jsou ti, co mají sluchátka na uších a čumí před sebe! Vlezou do vozovky, nerozhlédnou se a nejlepší je, když se ještě pohupujou do rytmu, to je pak siréna i maják na ..!“ dodávají souhlasně všichni. „Taky babičky s nákupy a nebo děti. Já zažil asi nejhorší situaci, když jsem jel s novou verzí služebního auta a malej kluk vyběhl od mámy do vozovky, strhl jsem to přes obrubník, abych se mu vyhnul a zničil gumu i ráfek.“ zavzpomínal policista.
Pak mi ještě chlapi vysvětlili jednu věc, která je určitě zajímavá a když se člověk zamyslí, dojde mu, že i logická. Policisté v oktávce mají šance zabránit střetu největší, jsou jen dva nebo tři v osobáku. Horší to mají hasiči, ti řídí mnohatunové auto a i když na brzdu řidič dupne, váha vozu ho neúprosně hrne dál. Prosím, ale mějte na paměti, že zcela jistě to mají nejhorší řidiči Zdravotní záchranné služby. Vůz který řídí, je malý operační sál, plně vybavený k poskytování profesionální pomoci zraněné osobě. Řidič neví, zda jsou osoby za ním připoutané a sedí nebo jestli se zdravotní stav transportované osoby nezhoršil, lékař zrovna nevstal, nestojí u pacienta a nezachraňuje mu život. Všichni snad chápou, že pokud by řidič v tomto případě musel dupnout na brzdu, může sice chodci život zachránit, ale může zabít nebo zranit celý tým vzadu i s pacientem ležícím na lůžku.
Mějte tedy prosím na paměti, že policejní, hasičská nebo záchranářská vozidla jedou někomu pomoct a může to být zrovna váš příbuzný nebo kamarád. Prosíme, respektujte jejich poslání a pomozte jim tím, že jim vždy a bezpečně cestu uvolníte.
