Bydlí jako my v Plzni a když ho potkáte na ulici, nebude se vám zdát ničím zvláštní. Pokud s ním budete mluvit, řeknete si, že to je obyčejný, tichý a skromný kluk. Přesto ho ale zná celý odborný svět bojového umění Muay Thai.
Dan Zdeněk, čtrnáctiletý kluk, zcestoval již skoro půlku světa a s naší vlajkou na hrudi reprezentoval Českou školu bojových umění Muay Thai. Má za sebou mimo jiné Mistrovství České republiky vKickboxu, kde byl druhý, Mistrovství světa Muay Thai 2014, kde byl třetí, vybojoval přednominace na Mistrovství světa v Muay Thai v Brazílii a letos v srpnu odletěl naši zem reprezentovat do i na Mistrovství světa 2015 do Bankoku v Thajsku.
Většina z vás si pak jistě vzpomene na zprávy, které proběhly všemi médii, že v centru thajské metropole Bangkok, na hlavní městské křižovatce Radžprasong, explodovala v pondělí 17. srpna odpoledne bomba, která si vyžádala 22 mrtvých a 178 zraněných.
Útok se odehrál okolo sedmé hodiny večer místního času v centrální čtvrti Chidlom, poblíž svatyně Erawan. Obrovský výbuch TNT zasáhl lidi, kteří postávali v okolí a tlaková vlna pak rozmetala lidská těla po okolí. Svědci popisovali, že okamžitě po explozi vše ztichlo a pak se najednou ozval obrovský řev desítek zraněných lidí. V okolí místa výbuchu ležely kusy lidských těl a motocyklů. V širším okolí se pak plazily desítky těžce zraněných lidí, včetně těch, kterým chyběly končetiny nebo kteří měli vyhřezlé vnitřnosti.
O chvilku později došlo ještě k jednomu, ale podstatně menšímu výbuchu a následně policie v místě exploze našla i druhé výbušné zařízení, které se jí ale podařilo zneškodnit.
My měli dnes možnost v naší redakci Dana přivítat, prohlédnout si jeho fotografie z místa a vyslechnout příběh o tom, k čemu v Bankoku došlo a jak celou situaci viděl on.
Den výbuchu
„Do Bankoku nás z Čech přijelo víc, ale z Plzně jsme byli tři Martin, tomu je 13, já a Radek, kterému bylo 16 let. Bydleli jsme v hotelu The Ambassador na Sukhumvit Soi 11, který byl od místa výbuchu vzdálen hodinu cesty autobusem, ale přes hlavní křižovatku Radžprasong v centrální čtvrti Chidlom, kde pak k výbuchu došlo, jsme jezdili několikrát denně. Naše sportoviště bylo na dohled od tragédie a dokonce i svatyni Erawan, kde bomba byla, jsme byli den předtím navštívit.
V den, kdy to bouchlo, jsme odpoledne zrovna měli zápasy. Část z nás, kteří právě nebojovali nebo se nerozcvičovali, zaslechli vzdálený, mohutný výbuch (pozn. redaktora: došlo k němu jen 300 metrů od místa Mistrovství světa).
Chvilku po tom bylo vidět, že mezi místními začala jakási panika, všichni někam chodili a telefonovali. Pak přijela policie nebo armáda, zajistili okolí a nás později naložili do autobusů a i s policejním doprovodem vezli do hotelu. Všude byla panika, vojenská a policejní auta, hasiči a neuvěřitelné množství sanitek. Nejeli jsme stejnou trasou jako obvykle, protože ta vedla po magistrále, kde k výbuchům došlo.
To už jsme se také dozvídali podrobnosti o tom, že došlo k obrovskému výbuchu, po kterém ještě následoval výbuch hozeného ručního granátu a ten vybuchl dokonce 50 metrů od prezidenta České asociace Muay Thai, Petra Otticha, který ale naštěstí střepinami zraněn nebyl," vyprávěl nám Dan
Dva dny hrůzy
Pak nám Dan vyprávěl o dalších dvou dnech. Nikdo nevěděl, proti komu byl atentát směřovaný, ale jedna z verzí byla, že právě proti Mistrovství světa, kterého se účastnili sportovci ze 102 států. Policie tedy sportovce provázela téměř na každém kroku a střežila i jejich hotel a sportoviště.
„Denně nás šacovali, prohlíželi batohy, u mě třeba kontrolovali i externí zdroj na mobil, zda v něm nic není.Obrovské nákupní centrum MBK Center, do kterého jsme denně chodili a které leželo vedle sportoviště, bylo policií prakticky obleženo.Pak se situace začala trochu uklidňovat a my dokonce začali na sportoviště jezdit původní trasou, kde byly stále vidět značné stopy výbuchů.“ vyprávěl dál podrobně Dan.
Pohled otce
Dan má obrovské zastání ve svém tátovi, státním zaměstnanci jedné ze základních složek IZS. Odmalička vede juniora ke sportu, financuje mu sportovní přípravu a v synovi se doslova vidí. Samozřejmě mu platstátního zaměstnancev žádném případě neumožňuje Dana na zápasy doprovázet, takže pouze vše sleduje na internetu.
Zkuste si tedy prosím představit, co musel táta prožíval, když nejprve zahraniční a pak i naše média začala přinášet zprávy o teroristickém útoku. Počítali se další a další mrtví, média již uváděla, že jsou mezi nimi cizinci a Dan nezvedal telefon.
„Byl jsem u příbuzných na chalupě v Beskydech a vše jsem sledoval v televizi. Kluk nebral telefon a všichni ostatní z výpravy měli telefony buď vypnuté, nedostupné a nebo je také nezvedali. Volal jsem na Ministerstvo zahraničí, naši ambasádu v Thajsku a spoustu dalších míst.
Stále jsem věřil že Dan je v pořádku, a po pár hodinách jsem už spíše jen doufal. Potvrzovala se čísla o mrtvých lidech a já stále neměl vůbec žádnou zprávu. Byl to strašlivý, slovy nepopsatelný pocit absolutní bezmoci, který bych už nikdy nechtěl zažít!
Pak naštěstí Dan telefon zvedl a sdělil mi, že on i kamarádi jsou v pořádku a právě je vezou do hotelu. První, opravdu přesné údaje jsem dostal až od reprezentačního trenéra Jardy Hodiny, kterému jsem strašně vděčný za to, jak se tam o všechny kluky postaral.“ vyprávěl nám Danovo táta.
Příběh pro Dana tedy naštěstí skončil dobře, vrátil se domů živý a v pořádku, oba s tátou vzpomínají na setkání u autobusu, který celý team přivezl z letiště a které samozřejmě proběhlo opravdu bouřlivě.
Dan má z Bankoku ještě jednu vzpomínku, přivezl bronzovou medaili, ale pohled na ni mu asi do konce života bude připomínat nepředstavitelné hrůzy, které se děly jen pár stovek metrů od něj.
Foto: Dana Zdeňka, jeho kamarádů a poslední zdroj internet, místo výbuchu
