„Vždyť sem neudělal nic tak zvláštního...“ s těmito slovy začal praporčík Karel Krosnař skromně líčit příběh záchrany 82letého muže, který minulý týden uvízl v močále v lesích za Valchou.
Příběh starého muže se začal odvíjet kolem 15. hodiny, kdy se rozhodl jít domů zkratkou místy, kde kdysi zřejmě vedla cesta. Neuvědomil si ale, že je terén silně podmáčen a zapadl až po kolena do močálu. Pro tak starého pána se lepivé bahno stalo nepřekonatelné a nebylo v jeho silách se odtud dostat. Jeho syn ho začal shánět kolem 17. hodiny a pohřešování otce samozřejmě nahlásil policistům. Policie na Valchu vyslala hlídku a začala muže shánět za pomoci mobilního telefonu. Ten byl však nedostupný. Spojení se podařilo na chvilku navázat až kolem 19. hodiny, kdy starý pán stačil policistům říci cosi o močálu a vodě a pak telefon zase oněměl.
Právě v té době do služby nastupoval praporčík Karel Krosnař, který je u Policie od roku 1995 a celou tuto dobu slouží právě na obvodním oddělení Bory. Jeden ze základů dobré policejní práce je místní znalost a tu Karel Krosnař bezesporu má. „Když jsem slyšel o vodě a močálu, bylo mi jasné, že tam jsou jen tři místa, které popisu odpovídají. Vyrovnávací rybník přehrady, požární nádrž a starý rybník Lašitov. Tak jsem vzal parťáka, auto a jeli jsme dědu hledat.“, vyprávěl na místě bývalé hráze policista. „Věděl jsem, že kdyby děda vysílením upadl, voda se nad ním zavře a termokamera a ty další moderní věci, už budou k ničemu, protože by mu voda vzala teplo.“ doplnil ještě.
Policista mě vedl téměř metr vysokou travou ostřicí a ukazoval, kudy tenkrát šel. Voda z nacucané země zde byla nad kotníky a já si představoval, jaké asi bylo pro dědečka čekat zde pět hodin na pomoc.
„Vylezl jsem sem na ten beton a zkusil zařvat: Dědo, tady je policie, jdu vám na pomoc“ vyprávěl dál policista. „Pak se ozvalo takové tiché zanaříkání a já věděl, že ho máme!“ usmál se Karel Krosnař při vzpomínce. „Pak už to bylo rychlý, dědu jsme hned našli, vysílením už ležel na boku a byl celý prochladlý. Mladýho sem poslal dědu vytáhnout a zjistit, jakou potřebuje pomoc a sám jsem zatím volal sanitku. Dyť říkám, neudělali jsme nic tak zvláštního...“ uzavřel příběh praporčík Krosnař.
My si naopak myslíme, že Karel i jeho parťák provedli neuvěřitelný kus dobré policejní a hlavně lidské práce. Nečekalo se na posily, rojnici, vrtulník a psovody. Prostě zkušenej polda, vybaven jen znalostmi terénu svého obvodu, vyrazil na jistotu. Nemýlil se a starému muži bezesporu zachránil život.
Stejného názoru byl i Mgr. Pavel Krákora, ředitel městského ředitelství Policie ČR Plzeň, když dnes našemu redaktorovi ukazoval, s evidentní hrdostí na své podřízené, děkovný dopis, který policii poslal syn zachráněného muže.
KRIMI PLZEŇ vzdává úctu oběma policistům, kteří muže zachránili
