Dnes by oslavil narozeniny snad nejslavnější četník naší země Karel Arazim z Četnických humoresek. Narodil se 20. listopadu 1898 v obci Sedlčánky v okrese Český Brod, otec byl tesařem a matka zemědělskou dělnicí.
Málokdo totiž ví, že slavný četník Arazim skutečně žil. Nejmenoval se sice Karel, ale Josef a nesloužil na pátračce v Brně, ale po celé naší republice na mnoha stanicích, včetně západních Čech.
Nebyl také v ruských, ale v italských legiích, takže příběh o tom, jak nalezl svou ruskou dceru byl smyšlený, jinak již většina toho, co jsme v seriálu mohli vidět, byla podle pravdy.
Světová válka
Josef Arazim byl na jaře roku 1916 odveden k 10. pěšímu pluku 6. kumpanie v Mladé Boleslavi a po výcviku odjel bojovat do Itálie. Po roce bojů byl v Itálii přiotráven plynem a strávil skoro měsíc v nemocnici v Santa Lucii.Když se vrátil zpět na frontu, byl rozhodnut, že za Rakousko-Uhersko již bojovat nebude a v červenci 1917 přeběhl do italského zajetí, kde se přihlásil do československé zahraniční armády.
S touto svou novou armádou bojoval Arazim ještě rok a byl zřejmě výborný voják, protože obdržel několik vyznamenání. Po skončení války byla jeho jednotka vyslána na Slovensko, kde se zúčastnila mimo jiné i bojů o Bratislavu.
V četnictvu první republiky
Dne 1. srpna 1921 nastoupil coby četník na zkoušku a byl zařazen jako podřízený četník na četnickou stanici Nové Hrady u Vysokého Mýta. Po půl roce byl přijat do definitivního stavu četnického sboru a povýšen do hodnosti strážmistra. Brzy byl jmenován zástupcem velitele četnické stanice Nové Hrady u Vysokého Mýta a ještě v roce 1925 byl přemístěn na četnickou stanici do Poličky.
V roce 1927 byl strážmistru Arazimovi na četnické stanici v Poličce přidělen služební pes jménem Dereš, se kterým absolvoval kurs pro výcvik služebních psů četnictva. Následně byl přemístěn i s Derešem na četnickou stanici v Hradci Králové.
V roce 1931, po deseti letech služby, byl povýšen na štábního strážmistra. V roce 1932 obdržel spolu s kolegy z pátrací stanice pochvalné uznání zemského četnického velitele za dopadení dvou nebezpečných lupičů pokladen a jejich usvědčení, oba byli později odsouzeni na šest roků těžkého žaláře.
Dne 20. května 1933 Josef Arazim na okresním úřadě v Hradci Králové uzavřel sňatek s Miladou Zemanovou a dne 13. března 1934 se manželům Arazimovým narodila dcera Alenka.
V roce 1935 měl štábní strážmistr Arazim již místo psa Dereše fenku Sylvu a byl povolán do pražské školy pro výcvik velitelů stanic. Ve funkci vůdce služebního psa Sylvy jej vystřídal štábní strážmistr Jan Turko.
Po úspěšném absolvování školy byl Arazim přemístěn na četnickou stanici Opatov v Čechách v okrese Litomyšl, byl pověřen vedením této stanice a povýšen na praporčíka.
V protektorátu a v odboji
V pro Československo přesmutném roce 1938 byl Arazim přemístěn jako velitel na četnickou stanici do Nové Kočbeře v okrese Dvůr Králové nad Labem, jenže po podpisu mnichovského dohody byla tato stanice evakuována a praporčík Arazim byl přemístěn jako zástupce velitele stanice na četnickou stanici Holice v okrese Pardubice.
Během četnické služby za okupace Arazim často sabotoval nařízení a rozkazy, likvidoval udání na české lidi, pomáhal a radil postiženým osobám a napomohl k útěku několika osob hledaných gestapem. Například vyšetřoval nález ilegálně držených zbraní, za což by byl automaticky trest smrti, ale Arazim nechal zbraně zahodit do rybníka, kde byly skutečně po válce nalezeny.
V den svých pětačtyřicátých narozenin v roce 1943 byl Arazim jako italský legionář předčasně penzionován, neboť již nebyl přijatelný pro protektorátní režim.
Boje během osvobození
Při vypuknutí květnového povstání v roce 1945 se Arazim přihlásil na četnické stanici v Holicích do služby a byl poslán na barikády proti ustupující německé armádě. Bohužel tehdy ještě dost silné německé jednotky podnikly proti městu útok, více než 70 povstalců zabili a několik set jich zajali. Ze zajatců poté vybrali třicet vůdců povstání, mezi nimiž byl i Arazim, kteří měli být na místě bez jakéhokoliv rozsudku zastřeleni. Poprava měla být provedena 9. května popravčí četou SS, ale díky postupu Rudé armády byli zatčení 8. května v pozdních nočních hodinách propuštěni.
Arazim se ihned po propuštění hlásil opět do služby a revolučním národním výborem v Pardubicích byl pověřen prozatímním vedením četnické stanice v Albrechticích, kde okamžitě po svém nástupu zatkl dosavadního velitele stanice pro kolaboraci s Němci.
Poválečný život i smrt
Arazim byl převeden do Sboru národní bezpečnosti, povýšen do hodnosti vrchního strážmistra a poslán na stanici SNB do západních Čech do Horního Slavkova v okrese Aš, kde prováděl strážní službu při odsunu Němců.V roce 1946 byl přemístěn jako velitel stanice SNB do Všestar a později velel stanici SNB do Kratonohách, kde se mu v roce 1949 narodil syn Zdeněk.
V roce 1955 byl tehdy již staršina SNB Arazim opět podroben kádrové prověrce a byla zjištěna „provinění“, že se asi před dvaceti lety jako psovod měl podílel na zákrocích při demonstracích a účastnit vyšetřování dvou osob pro nábor do intervenční španělské brigády. Následně byl od SNB vyhozen a začal pracovat jako strážný v kovošrotu.
Josef Arazim zemřel v Hradci Králové dne 14. listopadu 1975 ve věku nedožitých 77 let.
Zdroj:
Plk. JUDr. Michal Dlouhý (Jeden z mnoha četnických osudů)
