Když pracovníci Záchranné stanice živočichů Plzeň zachraňovali labutí mládě z vysychajícího vyrovnávacího rybníčku u Borské přehrady, sklízeli pochvaly za záchranu zvířete. Podle Karla Makoně ale pozornost patří ještě někomu jinému, a to Bobrům. "Slízli jsme smetanu za úplně jiného kolegu ochranáře," sdělil. Právě bobří rodina během dlouhého sucha pomohla udržet vodu v části území kolem Lučního potoka na Valše.
Hráze zadržely vodu
Podle Makoně vytvořili bobři na zhruba dvoukilometrovém úseku Lučního potoka a jeho nivy několik na sebe navazujících hrází. Ty zpomalují odtok vody a vytvářejí místa, kde voda zůstává déle.
Záchranná stanice popisuje také podmáčenou půdu v okolí hrází. Ta může vodu zadržovat podobně jako houba, zatímco pobřežní vegetace pomáhá vytvářet podmínky pro další organismy. V některých místech se podle Makoně vytvořily mělké tůně, které mohou sloužit jako útočiště pro živočichy a rostliny.
Právě tento efekt považuje Makoň za jednu z největších předností bobrů. "Zkrátka fungující, vysoce efektivní krajinotvorný prvek,“ charakterizuje jejich působení.
Pomohli vytvořit místo pro další živočichy
Záchranáři se přitom k bobřímu území nedostali kvůli jejich hrázím, ale při kontrole labutího páru s mláďaty.
Právě přítomnost vody je v období dlouhodobého sucha zásadní. Makoň upozorňuje, že v době, kdy byla Borská přehrada i některé plzeňské vodní toky na velmi nízkých stavech, zůstával v okolí bobřích hrází vodní režim příznivější.
Přírodní vodohospodáři
Bobři tím podle Makoně ukazují, jak může vypadat přirozené zadržování vody v krajině. "Bobři ukázali, jak dokáží ze sterilní krajiny udělat funkční oázy plné života," uvedl.
Taková místa mohou mít význam nejen pro samotné bobry. Zadržená voda vytváří mokřadní prostředí pro další živočichy, rostliny a další organismy. Zároveň může docházet k postupnému vsakování vody do okolní půdy.
Česko řeší jedno z nejsušších období
Příběh od Valchy přichází v době, kdy se problém sucha znovu dostal mezi hlavní témata české vlády.
Vláda v srpnu obnovila činnost Národní koalice boje proti suchu. Podle vládních údajů mělo Česko od začátku roku do 10. srpna nejméně srážek za stejné období od roku 1961. Přibližně 70 procent sledovaných podzemních vod se tehdy nacházelo ve stavu silného nebo mimořádného sucha.
Stát proto chce posílit financování opatření proti suchu. Mluví se o částce nejméně čtyř miliard korun ročně a také o vytipování míst, kde voda z krajiny nejrychleji odtéká nebo kde je největší deficit podzemní vody.
Ve hře jsou nádrže i voda v krajině
Součástí plánů vlády je také příprava zákona, který má specifikovat vznik dvaceti nových vodních nádrží. Zároveň ale vláda uvádí, že řešením nemají být pouze velké přehrady. Mezi zvažovaná opatření patří také zadržování vody přímo v krajině, malé vodní nádrže, rybníky, propojování vodárenských soustav nebo opatření pro zavlažování.
Právě tady se bobří příklad z Valchy dostává do zajímavého kontextu. Zatímco stát hledá miliardy na kombinaci technických a krajinných opatření, bobři si na Lučním potoce vytvářejí vlastní systém zpomalování odtoku vody bez projektu, stavební firmy a betonových konstrukcí.
Bobři jako inspirace
Bobří hráze nemohou vyřešit české sucho samy. Mohou ale být jedním z příkladů, jak krajina dokáže vodu zadržovat přirozenou cestou. A právě v tom vidí jejich význam i Makoň. "I tady bobři ukázali, jak dokáží ze sterilní krajiny udělat funkční oázy plné života a že nás mohou zachránit," dodal.
Foto: Záchranná stanice živočichů Plzeň
