V minulých dnech se v médiích objevila krátká zpráva, že ve výchovném ústavu v Hostouni byla chovanci napadená vychovatelka. Protože to není první útok na vychovatele v obdobném zařízení, rozhodli jsme se trochu zapátrat a přinést více informací.
Co se v Hostouni stalo?
Tři děti – tento termín používáme schválně, neboť takto je vidí naše nedokonalé zákony, se domluvily, že se jeden vrhne na vychovatelku, mikinou jí zakryje oči, dá jí pár ran nebo bude škrtit a pak si společně vezmou klíče od vychovatelny. Ve vychovatelně se snadno zmocní mobilu, klíčů od budovy, případně od auta a samozřejmě peněz.
Čtrnáctiletí násilníci, kteří se evidentně nebáli riskovat život ženy, toto opravdu učinili, na nebohou ženu se vrhli a zezadu jí začali škrtit. Před fatálními následky možná ženu zachránil ochranný zdravotní krunýř na krku, který žena nosila. Smutným faktem je, že tento nosila kvůli minulému napadení chovancem, kdy jí „dítě“ praštilo odpadkovým košem.
Ženě se podařilo ze škrcení se vymanit a útočníky zahnat křikem, ti se pak zalekli a od úmyslu dál loupit ustoupili.
Následky útoku
Domažličtí kriminalisté samozřejmě následně zahájili úkony trestního řízení, ale všichni víme, že zcela zbytečně, protože zákon nedává možnost pachatele potrestat – vždyť jsou to přece jen děti, že?
Pokud by si někdo myslel, že chlapec svého činu litoval, byl by na omylu. Jen dva dny po útoku mladík vypáčil okno a po hromosvodu utekl. Naštěstí byl za nedlouho chycen a vrácen, samozřejmě, kam jinam, než zpět do Hostouně. Jediné co pak následuje, je obdiv ostatních chovanců, „dyť je to borec, ne?“
Dle našich informací jde o opakovaně agresivního jedince, ale jak jsme již uvedli, je právně nepostižitelný. Můžeme jen doufat, že až někoho zabije, bude už mu víc než 15 let a pak ho konečně zavřou. Tento chlapec ale v měřítku Hostouně není ničím výjimečný, toto chování je tam zcela běžné a velký počet chovanců už má zkušenosti s drogami, je jasné, že tito jsou pak daleko nebezpečnější.
Zajímali jsme se samozřejmě o možnosti obrany pracovníků a ty jsou v podstatě nulové, jak se také bránit proti dětem, že? Dokonce ústav nemá ani trestnou samotku, protože je dle zákona nehumánní zavřít děcko, a to že se před tím pokusilo někoho umlátit nohou od stolu je úplně jedno. Takže chovanec spáchá regulérní loupež, zraní vychovatele a maximem co mu hrozí, je omezení vycházek. Je známo, že policisté do Hostouně jezdí minimálně dvakrát měsíčně a řeší napadání nebo ničení vybavení.
Kdo jsou útočníci?
V Hostouni jsou chovanci rozděleni na dvě skupiny, na mladší a starší, kdy pomyslným dělítkem je věk 15 let. Právně je toto rozdělení velmi důležité. Od 15 let jsou totiž chovanci za své činy postižitelní. Tj. například útěk z ústavu je již „mařenka“ – tj. maření výkonu úředního nařízení. Bohužel naše soudy jsou neúčinné a nevyužívají všech možností co jim zákon umožňuje. Běžným jevem je 5 i 10 násobný útěk a místo cesty do kriminálu, se chovanec s úsměvem a s podmínkou vrací... kam jinam, než mezi kamarády do Hostouně.
Závěr
Pro vychovatele musí být jejich práce neuvěřitelně frustrující, dělají totéž jako dozorce ve věznici, ovšem za poloviční plat a bez jakéhokoli vybavení na jejich ochranu. Také jejich chovanci jsou dle našeho názoru nebezpečnější, protože nad nimi není Damoklův meč v podobě hrozícího velkého trestu či alespoň korekce.
Kolik ještě lidí musí zabít nebo zranit 13 nebo 14letý pachatel, než si naši zákonodárci uvědomí, že dnes je již trochu jiná doba a trestat je nutné i mladší osoby?
Pravdou je, že málokterý z nich pochopí, co se opravdu v reálném světě za tlustými, bezpečnými a hlavně kvalitně střeženými zdmi sněmovny opravdu děje.
Foto: Tato fotografie ukazuje chovance ústavu, není na ní žádný z pachatelů výše popsaného skutku
