Vstup do věznice je jako vstup do jiného světa. Přicházíte k mohutné budově ve tvaru hvězdy, která jako jedna z mála věznic v Česku byla od samotného počátku v roce 1873 vystavěna jako trestnice pro těžké zločince a dlouhodobě odsouzené. Otevřete těžké dveře z ulice a před vámi je katr, za který vás ale pustí z pořádně opancéřované vrátnice až po ověření totožnosti.
Vnést nesmíte prakticky vůbec nic, vše osobní si zamknete do speciální malé skříňky. Čeká vás důkladná prohlídka v detekčním rámu, pak ještě osobní a potom další katr, za kterým již čeká další příslušník vězeňské služby, který vás odvede do útrob věznice.
Schody právě vytírá vězeň ve vytahaných teplácích a na dálku vás úslužně zdraví. Nebýt to ve věznici, řekli byste si – „asi slušný člověk“. Potkáváte další odsouzené, kteří zvědavě hledí kdo jste a odhadují účel vaší návštěvy. Všichni vás velmi slušně zdraví. To, co znáte z amerických filmů, že by na vás vězni pokřikovali, je zde nemyslitelné.
„Máte připravenou výslechovou místnost,“ říká za dalším katrem další strážce, kolikátý katr i strážce, to už ani nepočítáte. Vystoupáte čtyři patra nahoru a pustí vás do speciální místnosti. Na jedné straně stolu čalouněná židle, na druhé pak obyčejná plechová. Správně jsem pochopil, že pro mě je ta čalouněná a uvelebil se na ní.
„Tak vám ho vedeme,“ říká další strážce a jiný do místnosti přivádí vyjukaného a rozespalého vězně v zamaštěných černých montérkách. Chvilku mu trvá, než se rozkouká, pak mě pozná, hrne se ke mně a zdraví mě. „Vzbudili mě po dvou hodinách spánku po práci, dělám na MEA a mám po noční,“ vysvětluje Václav a sedá si na tu obyčejnou, plechovou židli.
Tak začíná slíbené pokračování rozhovoru s Václavem Chaloupkem, mladým mužem z Plzně, který se dopustil loupeže a sám nás oslovil s tím, že si chybu plně uvědomuje, je připraven nést následky, ale také že chce veřejně svým vrstevníkům ukázat, jak snadno se dá udělat chyba, která vám následně zkazí celý život.
Přístup Vaška vítáme, protože jako původní dětský herec oblíbených medvědích večerníčků je mediálně známý a věříme, že právě od něj by mohla mladá generace rady akceptovat a přijmout.
Hned první naše otázka směřovala na práci. Jaká práce ve vězení vlastně je?
„Jakákoli práce v base je důležitá. Jednak si něco vyděláte, ale hlavně vám víc utíká čas, protože pro normálního člověka je tu nejhorší ta ubíjející nuda.
Peníze opravdu nejsou ta pravá motivace, protože z výdělku se nám strhává vše, tedy strava, náklady na výkon trestu, případně i dluhy z civilu. Takže vám z hodinové mzdy zbydou asi 4 koruny.
Získat ve věznici práci je výsada, o kterou se musíte velmi snažit. Napřed vás testují, nesmíte mít žádný průšvih, pak třeba s vychovatelem jdete na jednodušší práce ven. Já třeba chodil sbírat jablka. Teprve když si vás takto otestují, práci můžete dostat.“
Jak vlastně vypadá cela a jaké to na ní je?
„Já jsem na cele o třinácti mužích a naštěstí je to takzvaně dobrá cela. Jednak jsem na „Béčku“, tedy výkonu trestu s dozorem, kde jsou lehčí trestné činy a prvotrestaní, takže se nesetkávám s šikanou a dá se to tu při troše snahy přežít."
pozn. redaktora: A - výkon trestu s dohledem (neplacení výživného, dopravní nehody)
B - výkon trestu s dozorem (lehčí případy a prvotrestaní)
C - výkon trestu s ostrahou (závažnější trestné činy a recidiva)
D - zvýšená ostraha (velmi vážná trestná činnost, doživotí)
Jak vypadá denní program na cele, pokud tedy není práce a jak je to se stravou?
5:45 – budíček
6:00 – sčíták – počítání vězňů na chodbě
6:30 – snídaně – např. pečivo, konzerva, salám či sýr a dvakrát týdně sladká. Pak je osobní volno, které trávíte čtením, televizí nebo sportovními aktivitami.
12:00 – oběd – například různé omáčky, jako příloha knedlíky, brambory, rýže apod., prostě běžná jídla. Pak je osobní volno, které trávíte čtením, televizí nebo sportovními aktivitami.
17:00 – večeře – ta bývá rozmanitá, někdy teplá, někdy studená a podle mne to bývá nejlepší jídlo dne
18:30 – sčíták a volno až do 21:45, kdy je večerka
Co šikana, napadání mezi vězni a podobně? Hodně se o tom venku mluví.
„Jak jsem již říkal, tam kde jsem já se s tím nesetkávám a ani jsem to na vlastní oči neviděl, ale zkušenější vězni o tom hodně mluví a varují před tím. Nejhorší to mají takzvaní prasečkáři, tedy vězni, kteří jsou tu za ublížení dětem a také se dost opovrhuje těmi, co ublíží bezbranným, třeba postiženým nebo seniorům."
Copak drogy?
„S těmi jsem v civilu nepřišel do styku, můj problém byl alkohol, ale odhaduji, že tady je tak 80 procent lidí, kteří mají s drogami něco společného. Buď prodávali nebo alespoň sami brali. Valná většina samozřejmě pervitin. Zda jsou drogy tady ve vězení nevím, zaslechl jsem, že se tu sehnat dají, ale to je tak vše, co o tom vím.“
Co je ve vězení nejhorší a co člověku nejvíc pomůže k tomu to přežít?
„Pro zkušené „basmeny“, tím myslím recidivisty, je vězení vlastně druhým domovem, ale pro normální lidi, kteří se sem dostanou poprvé, je to strašně těžké.
Možná se zdá, že když tu máme tolik osobního volna, je to zábava. Ale naopak, je tu zoufale ubíjející nuda. Každá minuta se táhne desetkrát pomaleji než venku.
Pak je samozřejmě hodně nepříjemné odloučení od rodiny a to, že nevíte, co se s vaší rodinou venku děje, vše se můžete dozvědět pouze prostřednictvím dopisů. Pokud vám někdo nenapíše, nedozvíte se prostě nic. Podpora rodiny je strašně důležitá a já ji díky bohu mám velkou.
Pokud je někdo bez rodiny a neposílají mu peníze, nemůže si ani nic koupit a je odkázán na příděl 100,- korun měsíčně, takzvanou sociálku."
Nějaký další problém, se kterým ses tu setkal?
„Určitě zdravotní péče. Hned po příchodu na celu jsem dostal nějakou vyrážku, objednali mě ke kožnímu lékaři, ale na pořadník musím čekat tři měsíce. Naštěstí mi dali nějakou mastičku, která trochu zabírá."
Co bys vzkázal svým vrstevníkům?
„Aby nikdy neudělali hloupost jako já a na mém příkladu si pamatovali, že osudová chyba se udělá strašně snadno. Já měl perfektní dětství a fajn život, mám skvělé rodiče, které velmi miluji. Oni mi vždy dali to, co jsem potřeboval, tím ale nemyslím majetek nebo peníze, ale lásku a dobrou výchovu.
Teprve po dvacítce jsem zjistil, kde mám slabinu. Mým problémem je alkohol. Nejsem alkoholik, pít nepotřebuji, ale když byl víkend, rád jsem šel s kamarády zapařit. Pak občas došlo k nějaké rvačce, které jsem se účastnil. Pravda je, že v některých případech jsem se bránil a nebo jsem bránil jiného člověka, ale také přiznávám, že je pravda, že někdy jsem to vyprovokoval já.
Zpětně mohu říct, že mě tahle část života mrzí a jsem vůl, že jsem si neuvědomil, že směřuji někam špatně.
Pil jsem a pak se neovládal. Člověk tak snadno udělá hloupost, které pak tvrdě lituje po zbytek života. Vidím tady, co s lidmi dělají drogy. Každý z nich si myslel, že má drogy pod kontrolou, ale pak je tady vidíte. S alkoholem je to podobné. Strašně snadno po něm ztrácíte zábrany a to, co v alkoholovém opojení vypadá jako zábava, vás strašně snadno může dostat až sem, jako mě.
Používejte hlavně hlavu a rozum a nechtějte zažít to co já.“
