Neuběhne týden, abychom nepsali o trestné činnosti cizinců v Plzni, a to bohužel dokážeme mapovat pouze její zlomek, protože samozřejmě nedokážeme informovat úplně o všem. Také se nám ne vždy podaří zjistit, že za trestnou činností stojí právě cizinec a ne náš občan.
Za vším stojí agentury
Většina lidí se domnívá, že problém trestné činnosti cizinců vychází z ubytoven, ale je nutné dívat se do problematiky hlouběji. Za vším stojí především pracovní agentury, které jako na běžícím pásu do většiny firem na Borských polích i jinam vozí plné autobusy zahraničních dělníků z Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, Polska či Pobaltských států.
Samozřejmě nemáme nic proti Rumunům, Ukrajincům nebo třeba Lotyšům obecně, ale agentury sem bohužel vozí ty nejhorší z jejich obyvatel. Vysvětlení je samozřejmě jednoduché, sami si odpovězte, jaký druh lidí je ochoten opustit svůj domov a obtěžkán pouze dvěma igelitkami vyrazit pracovat za relativně malý plat do neznámé země, kde se ještě ke všemu mluví velmi složitým jazykem? Ti lepší dělníci, rozuměj vyučení, s odborností či s praxí, totiž samozřejmě jedou za prací dále do západnějších zemí Unie a na nás bohužel zbyli ti ostatní.
Platy manuálních dělníků u výrobních linek nejsou nijak vysoké a agentura si navíc ještě vezme část jejich mzdy. Dělník, tedy dalo by se říci spíše novodobý otrok, zde pak přežívá v provizorním ubytování s nedostatkem soukromí a zbytek peněz většinou utratí za alkohol.
Ubytovny
Další, kdo čeká na cizincovy peníze, jsou majitelé mnoha ubytoven a černých poloubytoven, vzniklých z obyčejných bytů. V praxi jde pouze o to, dostat do co nejlevnějšího prostoru co nejvíce lidí a zisky z tohoto „podnikání“ jsou pak superobrovské.
Počítejte zisk schválně sami u jednoho jediného bytu: „Podnikatel“ si pronajme nezařízený byt 3+1 za cca 10.000 korun. Vybaví ho nejlevnější postelí a skříní na hlavu a za jednoho člověka si pak účtuje 4 – 5 tisíc korun, do jednoho pokoje dá minimálně dva, ale většinou tři dělníky, takže v bytě nájem platí klidně i 8 nebo 9 lidí najednou. Po zaplacení energií a nájmu majiteli domu, je pak čistý zisk z jednoho jediného bytu kolem 20.000 korun měsíčně a to samozřejmě nezdaněných, protože tyto ubytovny jsou nehlášené.
Minulost dovezených lidí
Agentura či ubytovatel se nijak nezajímají o to, co přivezou za lidi. Pro něj to jsou jen kusy, sloužící k výrobě zisku. Tento „kus“ pracuje a část jím vydělaných peněz dál míří do kas agentury a ubytovatele. „Kus“ bohužel často vydělávat přestane, protože buď nezvládá ani tu nejjednodušší manuální práci nebo se mu pracovat prostě jen nechce, případně přijde do práce opakovaně opilý či zfetovaný a je z firmy vyhozen.
V ten okamžik „kus“ přestává agentuře a ubytovateli generovat zisk, ti o něj ztratí zájem a cizinec je vyhozen na ulici, většinou bez prostředků. Cizinec se pak často nemá kam vrátit, protože v zemi původu nemá vazby a ani zázemí, takže u nás zůstane. Bez místních znalostí si práci nenajde a aby se uživil, často se vrhne do trestné činnosti, většinou primitivní a násilné a nebo rozšíří řady našich bezdomovců.
Problémy policistů
Pokud jsou přivezení cizinci u nás zaměstnaní a tedy i ubytovaní, je cizinecká policie o nich alespoň částečně informována. „Pokud jde o cizince ze zemí s vízovou povinností, musí dotyčný, ještě než přijede, doložit, kde bude bydlet. Cizinec ze zemí Schengenu má volný pohyb a hlásit místo pobytu musí až když je tady déle než třicet dnů,“ vysvětlila nám mluvčí cizinecké policie.
Bohužel, pokud přijdou o práci, zmizí cizinci neznámo kam a jsou jen velmi těžko dohledatelní. Pokud se cizinec dopustí trestné činnosti, může odjet nejen do jiného města, ale také do jiného státu Schengenu a pátrání po něm je extrémně náročné. Každému, tedy i laikovi, musí být jasné, že policista potřebuje ke své práci informace a místní znalost, kterou díky současnému stavu ale nemá. Zjednodušeně řečeno, kdysi, pokud byl vybraný sklep, zašel si policista pro Lájoše odvedle a pokud byla v parku přepadena babička, podíval se, zda už z basy nepropustili Frantu Veverku. Dnes bohužel ten samý policista vstupní informace nemá žádné a pachatele jakékoli národnosti může mít doslova kdekoli.
Alkohol, drogy, krádeže, rvačky
Můžeme ukázat problém i v reálných číslech. Informace nám poskytl správce jedné z menších ubytoven v Plzni za náš příslib, že ho neprozradíme, nejen, že by okamžitě přišel o práci, ale také má strach, jeho kolegu Miloše správce ubytovny na Borech zavraždili cizinci před pouhým půlrokem: „U nás máme kolem stovky ubytovaných. Jen za poslední měsíc zde policie byla něco řešit nebo přinést obsílku asi 15x. Rvačky tu máme 2 – 3x do týdne. Opilí jsou tu každý večer, ale extrém je vždy v pátek nebo v sobotu, to už raději do pater bez ochranky ani nechodím. Za to, že do práce přijdou opilí nebo vyhulení, jich jen za listopad vyhodili víc než dvacet, samozřejmě pak letí i od nás, ale agentura nám rychle dodá nové.“
Nemoci
Dalším problémem, spojeným s organizovaným přívozem lidí z východní Evropy, jsou samozřejmě nemoci. Aktuálně se nejvíce mluví o TBC. Česko patřilo dlouhodobě k zemím s nejmenším počtem osob nakažených TBC, za což vděčíme proočkování celé naší populace. Čísla byla dokonce tak dobrá, že se nedávno povinné očkování dokonce zrušilo. Například na Ukrajině očkování není a nikdy nebylo povinné a výskyt této nemoci je tam poměrně velký.
Počet cizinců, u nichž se nyní TBC podaří diagnostikovat a odléčit, je dnes podle oslovených odborníků jen špičkou ledovce a celé situace. Velké riziko odborníci vidí v tom, že se vedle našich již neočkovaných dětí dlouhodobě pohybují nevyšetření potenciálně infekční cizinci.
Všeobecná zdravotní pojišťovna uvádí, že v roce 2014 se s TBC v Plzeňském kraji léčilo šest set lidí a hůř už je na tom pouze Pardubický kraj, kde jich bylo sedm set.
Dle zprávy Ministerstva vnitra tvoří cizinci 13 - 21% všech případů TBC a v Česku je nejvíce nemocných mezi Rumuny.
Nejde ale jen o TBC, čísla z roku 2015 dále říkají, že nejvíce nemocných cizinců mělo syfilis, pak následuje salmoneloza, za ní je svrab, HIV a TBC je až na šestém místě.
Vyhoštění
Mnoho čtenářů volá po vyhoštění problematických cizinců, ale to v žádném případě není jednoduché. Občana Evropské unie lze totiž vyhostit pouze v případě, že ohrožuje bezpečnost státu, narušuje závažným způsobem veřejný pořádek nebo ohrožuje veřejné zdraví.
Primátor Martin Zrzavecký
Během přípravy tohoto článku jsme také oslovili primátora Martina Zrzaveckého a poprosili ho o vyjádření k tomuto tématu: „Vím o problémech, které souvisí s agenturními dělníky a již jsem také sám inicioval schůzku, které se zúčastnili vedle představitelů města a úřadu také zástupci ministerstva vnitra, práce a sociálních věcí, úřadu práce, inspektorátu bezpečnosti práce, městské a státní policie včetně odboru cizinecké policie a státního zastupitelství.
Plzeň chce iniciovat některé změny legislativy, které by mohly pomoci zmírnit problémy spojené s bezdomovectvím, pracovními agenturami, ubytovnami a bezprizorními cizinci. Právě to jsou oblasti, jež město nejvíc trápí. Úkolovat městskou policii, aby denně a opakovaně tyto osoby kontrolovala, není řešením. Jedinou možností je upravit legislativu, ať již ve směru k personálním agenturám a jejich zodpovědnosti za dovážené pracovníky, k firmám, které jejich služeb využívají, nebo k obcím, které mají jen omezené pravomoci,“ uvedl primátor a doplnil, že zástupci ministerstev uvedli, že jsou připraveni v tomto směru s naším městem spolupracovat.“
Řešení
Řešení je bohužel v nedohlednu, Česká republika je v Schengenském prostoru, tedy nemá kontroly na hranicích se všemi sousedními státy a proto se k nám volně dostanou nejen obyvatelé Schengenu, ale i státní příslušníci třetích zemí.
Stejně tak to, že si běžný byt v centru města pronajmou dva Poláci a dalších 5 Rumunů a 6 Bulharů zde pak mají „na návštěvě“, naše zákony vlastně tolerují.
V nejbližší době nás také čeká bezvízový styk s Ukrajinou, protože kancléřka Merkelová potvrdila, že Kyjev splnil všechny stanovené podmínky pro zrušení víz.
Další špatnou zprávou je, že zahraniční dělníci z výše uváděných států docházejí a agentury se začínají zaměřovat na další státy jako je Kazachstán, Uzbekistán nebo Kyrgyzstán.
