Tuto sobotu v Třemošné u Plzně, v brzkých ranních hodinách, 36letý muž po rozchodu s přítelkyní nezvládl stres a zřejmě zešílel. Vyrazil ozbrojený do ulic a na veřejném prostranství ohrožoval střelnou zbraní jiné osoby. Muž opakovaně vyhrožoval, že zabije všechny okolo a pak i sebe.
Informaci o ozbrojeném šílenci v Třemošné jsme se dozvěděli v neděli večer, vydali jsme krátkou, základní informaci, která stručně popsala děj na místě a začali připravovat podrobnou reportáž.
Prakticky okamžitě po vydání článku nám začaly přicházet vzájemně se doplňující informace od svědků z místa a my si uvědomili, že se zřejmě schylovalo k něčemu strašnému.
V Třemošné se opravdu začínal rozvíjet děj, který mohl skončit masakrem podobným tomu, co se odehrál v Uherském Brodu. Do ulic vyrazil smyslů zbavený muž, připravený zabíjet a bohužel vybavený nabitým revolverem. Opustila ho přítelkyně, v hlavě se muži zřejmě přeplo do ruda, již mu bylo vše jedno a neměl co ztratit. Člověk v takovém stavu představuje obrovské nebezpečí pro kohokoli v okolí a impulz k zahájení střelby může dát prakticky cokoli, včetně špatného slova či pohledu.
Dle informace od svědka přímo z místa, zde pachatel, velký, asi 150kilový muž, zbraní ohrožoval čtyři nebo pět osob. Na místo v krátké době dorazila první hlídka, když muž ale spatřil policisty, okamžitě otočil zbraň na ně a začal řvát, že je zabije.
Policisté samozřejmě také okamžitě tasili zbraně, nestříleli ale a snažili se se šílencem navázat hovor. Nejen, že dávali výzvy k odložení zbraně, ale hlavně hovorem odváděli pozornost pachatele od skupinky civilních osob, aby tyto mohly uniknout.
Pak jeden z policistů učinil něco, co svědek považuje za neuvěřitelné. Policista zařval na ozbrojeného muže něco ve smyslu „Kam míříš, já jsem tady!“ Pachatel se v reakci na toto opět otočil zpět na policistu a znovu mu revolverem namířil do obličeje. Tento policista tak prostě nabídl sebe za život nevinných civilistů. Vzniklé situace využil kolega policisty a naznačil civilistům, aby rychle z místa zmizeli.
Co se dělo dál přesně svědek nedokázal popsat, viděl sice jak muž míří střídavě na oba policisty, většinou na hlavy a policisté zase míří na pachatele. Mezi muži prý probíhal delší rozhovor, ale svědek nám nedokázal uvést o čem mluvili. Jediné co občas zaslechl, byl hysterický výkřik ozbrojeného muže.
Pak všichni tři přešli o kousek dál k sídlišti, kdy muž stále na policisty mířil. Na místě se samozřejmě objevilo daleko více hlídek, které uzavřely okolí, ale s mužem u domu stále stáli ti první dva policisté.
Po nějaké době se na místě objevil policejní vyjednavač a navázal kontakt s ozbrojeným mužem, zřejmě se ho pokoušel přemluvit aby se vzdal, což se bohužel nepovedlo.
Pak proběhl rázný a rychlý útok zásahové jednotky, která se na místo skrytě přiblížila. Zazněl tichý výstřel, divné zapraskání a hlasitý, bolestný výkřik pachatele. Jeden z policistů zasáhl pachatele taserem a elektrický výboj ze dvou hrotů, které se do pachatele zabodly, ho okamžitě srazily k zemi. Pachatelovo odzbrojení a spoutání již bylo dílem okamžiku.
Nám se podařilo kontaktovat jednoho ze členů zasahující hlídky a požádat ho o rozhovor. S praporčíkem, který na místě zasahoval jako první, jsme se setkali na Obvodním oddělení Třemošná, kde slouží. Vstříc nám přišel podsaditý muž s rukama jako stěhovák klavírů, člověk by si hned řekl, že tento policista bude mít u grázlů respekt zaručený.
Během rozhovoru jsme ale zjistili, že David, jak se policista představil, je typický pohodář, ze kterého vyzařovala skromnost. To, že s kolegou zachránili několik lidí, bral během rozhovoru jako naprostou samozřejmost a naši informaci od svědka, že na sebe záměrně nalákal pozornost pachatele, aby civilisté mohli utéct, považuje za jeden ze základů policejní práce.
Kolik ti je let a jak dlouho u policie sloužíš?
"Dvacet sedm a sloužím sedmým rokem."
Myslíš, že pachatel byl rozhodnut a odhodlaný střílet?
"To nedokážu říct, do hlavy jsme mu neviděl, byl hodně rozrušený, na pokraji nervového zhroucení a bohužel si i také jasně vybavuji, že po celou dobu měl prst na spoušti."
Slyšel jsem, že ti mířil na hlavu, to i v tom okamžiku měl prst na spoušti?
"Ano, neustále mířil na mě nebo na mého kolegu, většinou na hruď, ale na hlavu také. Prst ze spouště nesundal."
Zažil jsi během své policejní kariéry něco podobného?
"Ne, nikdy. Tohle už bylo opravdu daleko za hranou toho, co jsem si dokázal představit, že bych při práci policisty mohl zažít"
Vím, že od začátku zákroku do zneškodnění pachatele vše trvalo více než hodinu. Nedokážu si představit, co si zažíval, když ti hodinu míří vyšinutý člověk na hlavu střelnou zbraní. Co bylo to první, co jsi po zneškodnění pachatele udělal?
"Šel jsem za parťákem jestli je v pohodě. Seděl na zemi a vydýchával to. Když jsem zjistil, že je v pořádku, musel jsem si sednout taky."
Co následovalo, po té akci? Dovolená, odpočinek?
„Ne“, poprvé se David během rozhovoru zasmál. „Normálně jsme s kolegou dosloužili šichtu.“
Jak se na to teď zpětně díváš ty a tvoje rodina?
"No, já to mám pořád před sebou. Když usínám, myslím na to a určitě budu v budoucnu víc hledět na bezpečnost svou i parťáka. Na tohle se nezapomíná.
Rodina samozřejmě o mě strach má, ale mojí práci podporují."
Davide a poslední dotaz, který v hlavě mám od samého počátku, proč jste toho muže nezastřelili? Vždyť jste na to měli plné právo?
"Samozřejmě jsme od toho nebyli daleko, ale nechtěl jsem někomu vzít život, stále jsem si věřil, že to zvládneme, aniž by musel někdo umřít. Součást naší práce je chránit život všech lidí, tedy i pachatele."
