Opět jsme položili naše tři otázky:
Proč jsi šel k Policii ČR?
Já u policie sloužím již 37 let. Rozhodl jsem se již v dětství, kdy jsem asi v patnácti letech byl pevně rozhodnut jít k tehdy ještě Veřejné Bezpečnosti a už tenkrát jsem chtěl být kriminalistou.
Hltal jsem detektivky jako byl Major Zeman, Hříšní lidé města Pražského. Po vojně jsem šel, jako tenkrát každý, k Pohotovostnímu pluku do Prahy, pak následovala povinná služba v Praze, také jsem chvíli sloužil u Ochrany ústavních činitelů a pak konečně zpět do Plzně.
Tady jsem si jako správný policajt prošel všechno, byl jsem péják, pak obvoďák a pak konečně cesta na kriminálku. Začínal jsem na majetku a poté se konečně uvolnilo tolik očekávané místo na 1. oddělení, tedy jak my říkáme, na „násilí“.
Co konkrétně v práci děláš a proč ti to vyhovuje?
Dnes už nejen že sám vyšetřuji, ale samozřejmě také hlavně vedu své podřízené. U nás se scházejí ty nejhorší trestné činy z našeho města. Vyšetřujeme případy spojené s násilím, jako jsou vraždy, znásilnění, ublížení na zdraví, loupeže, případy extremismu, mravnostní a vše kolem drog, které na sebe vážou další související trestnou činnost.
Denně se setkávám jak s oběťmi trestné činnosti, do jejichž stavu je nutné se vcítit a v mnoha případech je vám jich také opravdu upřímně líto. Na druhé straně denně vídám pachatele, jak protřelé, zlé a nebezpečné gaunery, tak i lidi, které semlela doba a život a kteří již nedokážou z kolotoče vězení – propuštění – nezákonné získání obživy – vězení, vyskočit.
Proč bys tuto práci doporučil kamarádovi?
Určitě ne pro peníze, u nás nezbohatnete, ale na obživu to postačí bohatě. Práce u nás vám přinese něco jiného, dobrodružství, adrenalin, ten skvělý pocit, když objasníte zvláště odporný zločin a z ulice tak zmizí další, okolí nebezpečný člověk. Jsme tu od toho, abychom lidem pomohli a ochránili je. Když se vám tohle povede, je to opravdu fajn pocit.
Určitě u nás budete muset umět pracovat v týmu, ale v případě nutnosti musíte být naopak samostatný a umět se rychle a hlavně správně rozhodnout. Naše práce je časově náročná a nikdy nevíte, co bude za hodinu.
Představte si pátek, myšlenkami jste již na chalupě a on se stane závažný zločin. To se pak samozřejmě domů nejede a vyrážíme po stopě, dokud je horká. Většinou ty první hodiny jsou rozhodující, a když se nezadaří, čekají vás hodiny drobné, mravenčí, zkrátka té pravé kriminalistické práce. Když ale vše uděláte dobře, přichází výsledek a další zločin je objasněn.
