Velmi častým jevem v našich bulvárních médiích je „odsuzování“, případně pak „omilostňování“ pachatelů. Pisatel článku, bez jakéhokoli právního povědomí, napíše článek tak, že navádí čtenáře k závěru, že podezřelý přečin spáchal nebo naopak nespáchal.
Dole pod článkem pak distutéři podezřelého halasně zavrhují či naopak vychvalují. Vždy se shodnou pouze na jediné věci, a to „Že policie to udělala blbě a že oni by to udělali lépe!“. KRIMI PLZEŇ tedy požádala našeho externího spolupracovníka Bc. Václava Zemana, aby nám všem v naší právní miniporadně vysvětlil pojem PRESUMPCE NEVINY. Co to vlastně přesně znamená a proč je ji nutné dodržovat.
Zvláště dnes, kdy médii zmítá kauza taxikáře a bývalého partnera dívky, obviněného z pokusu o vraždu, je tento článek naprosto aktuální.
Presumpce neviny
Presumpce neviny vychází z Listiny základních práv a svobod a je zakotvena v článku 40 listiny: „Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“, dále tento právní institut vychází s ustanovení trestního řádu, konkrétně z § 2 odst. 2: „Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“
U námi sledovaného případu, útoku kyselinou na mladou ženu, je dle mého názoru presumpce neviny ze strany sdělovacích prostředků jednoznačně porušována, protože dnes, kdy probíhá vazební zasedání u okresního soudu Plzeň-sever, jsme mohli na internetu vidět tvář obviněného a slyšet jeho celé jméno.
Musíme si uvědomit jednu zásadní věc a nechme stranou výše citované právní normy, obviněný může být skutečně nevinný a zveřejnění jeho tváře a jména už nikdo nikdy nevezeme zpět a pro veřejnost už takový člověk bude navždy podezřelým, i když může v budoucnu soud obviněného, posléze obžalovaného, všech obvinění zprostit. Na pomyslné misky vah tak stavíme zájem veřejnosti na informace a na druhou stranu zájmy (dosud) nevinného člověka.
Dle mého názoru převažuje zájem na ochranu probíhajícího trestního řízení, zájem na ochranu nevinného, před zvědavostí a lačností veřejnosti po informacích. Další rovinou celého problému je to, že přípravné řízení trestní (tedy od vzniku podezření, přes sdělení obvinění, až do podání obžaloby), je ze zákona neveřejné. Veřejná část trestního řízení je až fáze před soudem, nikoliv však při rozhodování o vazbě, ale až u hlavního líčení, kde se rozhoduje o vině a trestu. V této fázi je již zveřejnění podoby a jména obžalovaného naprosto v pořádku, byť může mít dopad na osobnost obžalovaného a jeho blízkých.
Závěrem si dovolím ještě jednu citaci z Listiny a sice článek desátý: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.“ A ponechám na vaší úvaze, jestli to s tou touhou po informacích přeci jen nepřeháníme.
KRIMI PLZEŇ doplňuje: Tento článek v žádném případě není obhajobou obviněného muže. Dle našeho názoru, pokud policie muže obvinila, podala návrh na vazbu, státní zástupce dal souhlas se zadržením a soudce uvalil vazbu, bude mít policie takzvaně "dost nabito"!
