V prosinci jsme se v článku "Ivane, děkujeme Ti za záchranu stovek životů!" rozloučili a vzdali jsme poctu jednomu ze zakládajících pilotů Letecké záchranné služby.
Nemenší uznání si zaslouží i další pilot, který také nedávno naposledy pilotoval červený vrtulník Kryštof Letecké záchranné služby, podplukovník v záloze Peter Smik. Za kniply všech typů vrtulníků Peter odlétal tisíce hodin a s koncem roku 2020 ukončil po osmatřiceti letech svou službu u letectva Armády České republiky.
My Petera nyní pro Vás trochu vyzpovídali:
Rodinná tradice
Peter zasvětil celý svůj život armádě a navázal tak na rodinnou tradici prastrýce Otta Smika leteckého esa RAF, který za druhé světové války bojoval ve Velké Británii proti německé Luftwaffe jako stíhací pilot.
Tato rodinná historie nás samozřejmě velice zaujala a požádali jsme proto Petera, aby nám o ní povyprávěl. "Strejda žil na Slovensku, s rozdělením Československa se nikdy nesmířil a krátce po vzniku Slovenského štátu uprchl přes Jugoslávii, Řecko, Turecko a Írán do Francie. Když Francie padla, strýc odplul do Anglie a vstoupil do RAF, zařazen byl k 312. Československé stíhací peruti a později létal i u anglické 122. stíhací peruti.
Strýc Otto létal na Supermarine Spitfire jako doprovod bombardérů nad cíle v severní Francii, Belgii a Holandsku. První vzdušné vítězství zaznamenal 13. března 1943, kdy sestřelil Messerschmitt Bf 109G. V tomto roce sestřelil ještě šest dalších německých letadel, čímž se stal nejúspěšnějším československým stíhačem v tomto roce a britské velení mu udělilo vysoké vyznamenání - Záslužný letecký kříž.
V roce 1944 nastoupil na svůj druhý turnus, tentokrát v 310. Československé stíhací peruti, v tomto roce opět zaznamenal mnoho úspěchů, mimo jiné zničil během třiceti minut tři rakety V-1. Sám byl sestřelen 3. září, když zaútočil se svým rojem na letiště Gilze-Rijen, sám zničil dva bombardéry Junkers Ju 88, ale jeho Spitfire byl sestřelen protiletadlovou obranou. Nouzově přistál, podařilo se mu utéct, několik týdnů se skrývat a pak se dostat zpět do Anglie.
28. listopadu 1944 zaútočil na železniční stanici Zwolle a jeho letoun zasáhl flak. Bohužel při pokusu o přistání havaroval a byl na místě mrtev. Strýčkovi Ottovi bylo pouhých 22 let," vyprávěl nám Peter a upozornil nás také na to, že krom prastrýce ve druhé světové válce bojoval, tentokrát v pozemním vojsku, i stejně starý Peterův tatínek. Ten bojoval pod generálem Svobodou a zúčastnil se například Karpatsko-dukelské operace.
Splnění dětského snu
Právě vyprávění o prastrýci i otci a sledování letadel na nedalekém letišti Petera již od dětství táhlo k letectví a určilo jeho další osud. Po základní škole Peter nastoupil na střední leteckou školu a stal se mechanikem stíhačů MiG, jeho snem ale bylo vydat se do oblak. V roce 1982 proto nastoupil k armádě a hlásil se na specializaci pilota. Prvotní zklamání z toho, že na stíhače je příliš vysoký, překonala touha létat, takže se přihlásil do kurzu pro piloty vrtulníků, který úspěšně absolvoval.
O dva roky později již jako pilot nastoupil k bojovému útvaru a jako armádní pilot sloužil až do roku 2017, přičemž ho kariéra provedla snad všemi funkcemi, které pilot může zastávat, absolvoval také misi v Kosovu a dvě mise v Afghánistánu, kde mimo jiné místní piloty školil na stroje Mil Mi-17 a patřil i k vybraným pilotům, kteří speciálně upraveným vrtulníkem Mil Mi-8 přepravovali naše nejvyšší ústavní činitele včetně prezidentů republiky. V letech 2015 až 2017 zastával Peter i funkci velitele letky.
Letecká záchranka
Souběžně s tím od roku 2003 zahájil své působení u letky zabezpečující leteckou záchrannou službu pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Na vrtulnících W-3A Sokol v červenobílém barevném provedení má za sebou stovky startů k lidem s akutní potřebou lékařské péče a transportu do nemocnice.
Protože Peter patřil k nejlepším pilotům Armády ČR, stal se i tzv. display pilotem vrtulníku W-3A Sokol, tedy pilotem předvádějícím letecké ukázky vysoké pilotáže pro veřejnost.
Peter se také společně s dalším leteckým a pozemním personálem podílel na zahájení provozu letecké záchranné služby v Bechyni, čímž byla zajištěna denní i noční péče o akutní pacienty v Jihočeském kraji.
Důchod jen pomyslně
Podle Petera je pro pilota nejdůležitější fyzická příprava, vědomosti, schopnost práce v týmu a adaptace. Zájemci o toto povolání, které je touho mnoha malých kluků, podle něj mohou očekávat celoživotní dřinu a nelehký život. "Každý pilot kvůli práci tak trochu zanedbává rodinu, zvlášť ten vojenský, který se zúčastní misí. Když ale vydržíte, je ta práce opravdu sen," dodal Peter s úsměvem a pokračoval: "Létaní jako takové je nádhera, díky letectvu se mi splnil dětský sen a armáda mi toho dala hrozně moc. Ale podílet se navíc na záchraně života, to v člověku opravdu vzbuzuje emoce, zvláště když jde třeba o malé dítě."
I proto Peter v sedmapadesáti letech s létáním ani zachraňováním lidí nekončí. Od začátku letošního roku nastoupil jako pilot u společnosti DSA na základně v Ústí nad Labem a s vrtulníkem Eurocopter EC135 bude dále přinášet naději a pomoc vážně zraněným i nemocným.
V rodinné tradici Smiků u armády v současné době pokračuje nová generace v podobě Peterova syna Petera Smika mladšího. Ten k radosti a hrdosti svého otce nejprve sloužil jako příslušník speciálních sil a nyní plní funkci vrchního praporčíka AČR.
Bylo nám velkou ctí se s Peterem setkat a rádi bychom mu tímto poděkovali za dlouholetou službu v západních Čechách i za všechny, které svým nasazením a umem pomohl zachránit.
Foto: soukromý archiv Petera Smika a army.cz
