Letecká záchranná služba se před pár dny rozloučila s posledním ze svých pilotů, který byl u zrodu LZS v Líních. Major Ing. Ivan Žák je nejenom náš věrný čtenář, ale i dlouholetý kamarád a rádce.
Za kniplem vrtulníku seděl Ivan poprvé v roce 1984, tedy před šestatřiceti lety a v kokpitu záchranářských vrtulníků s volacím znakem Kryštof strávil od roku 1991 tisíce hodin a podílel se tak na záchraně mnoha stovek lidských životů.
Myslíme si, že životní příběh pilota letecké záchranné služby by naše čtenáře mohl zajímat a tak jsme ho pro Vás vyzpovídali.
Ivan se rozhodl stát pilotem už v mládí. Láska k automobilům a strojům ho přivedla na střední odborné učiliště s maturitou pro letecké opravny a jak nám popsal, když jednou na hřiště před jejich školou přistál vojenský vrtulník Mi-8, Ivan okamžitě věděl, že ho jednou bude pilotovat!
Poté ale ještě musel vystudovat Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích a hned po jejím ukončení se konečně dočkal a v srpnu roku 1987 nastoupil k 1. letce velení a průzkumu na letiště Líně u Plzně.
V Líních se v roce 1991 začala formovat budoucí Letecká záchranná služba a Ivan byl nejmladším kapitánem vrtulníku u letky LZS. V případě potřeby tehdy ze základny v Líních vzlétaly vrtulníky Mi-2 a Mi-17.
Původně používaný volací znak "Záchrana" se o dva roky později změnil a oficiálním volacím znakem všech leteckých záchranek na území České Republiky se stal „Kryštof“. V případě plzeňské LZS se tak „Záchrana 214“ změnila na „Kryštofa 07“, který je používán až doposud.
V prvních devadesátých letech fungovala letecká záchranka zcela jiným způsobem než dnes. "Měli jsme dispečink přímo na základně. IZS se teprve rodil a k větším nehodám i technickým zásahům startoval i vrtulník Mi-17, na jehož palubě krom posádky a zdravotnického personálu byla i dvojice záchranářů z HZS Škoda Plzeň a.s. s vybavením pro vyprošťování zaklíněných osob," vzpomínal Ivan.
"Teprve s příchodem roku 1995 na letišti v Líních vzniklo Letecké středisko záchranné služby a v letech 1996 a 1997 byly stávající vrtulníky nahrazeny stroji W-3A "Sokol", které zde slouží dodnes.
V průběhu dalších let jsme s kolegy plnili nejen běžné úkoly Letecké záchranné služby, ale podíleli jsme se i na záchranných pracích například při povodních v roce 1997 na Moravě, kde naposled působila bíločervená mašina Mi-17 i když už jsem byl přeškolený na W3A Sokol," pokračoval Ivan.
V roce 2003 se jako kapitán jednoho z vrtulníků podílel na záchraně probořených bruslařů na Litické přehradě a za rychlou a náročnou záchranu obdržely posádky vyznamenání za záchranu osob. "Na tuhle akci dost vzpomínám, pod klukem se probořil led a holčina, která ho chtěla zachránit, tam skončila také. Bohužel pak se tam potopil i třetí, také muž, který jim vyrazil na pomoc. Letěli jsme tam dva vrtulníky, jednoho kluka jsme vytáhli hned, ale holčina už byla moc podchlazená, takže se za ní z vrtulníku musel spustit záchranář a vytáhnout jí. Toho dalšího kluka vytáhli hasiči do loďky. Já na to vzpomínám hlavně proto, že jsem tu holku později potkal s kočárkem, děkovala mi a vyprávěla, že si toho kluka vzala za muže," doplnil Ivan.
Do roku 2008 působil jako velitel roje a mimo služby LZS se podílel jako instruktor na leteckém výcviku mladších nových pilotů. Později Ivan v rámci reorganizace odešel s dalšími piloty od armády. Létání ale miloval, a tak si udělal zkoušky na obchodního pilota a do roku 2016 létal u různých společností, kde se s bývalým kolegou podílel například na stavbě nové lanovky na Sněžku. V lednu 2017 se na žádost Velitele letectva vrátil k Letecké záchranné službě jako pilot LZS a instruktor, ale již jako občanský zaměstnanec.
Za svou kariéru u AČR Ivan s vojenskými vrtulníky nalétal více než 3600 hodin a absolvoval kolem jedenácti tisíc vzletů. Jak sám říká, každý vrtulník je jiný a každý má něco do sebe, ale nejvíc vzpomíná na stroj Mi-4, první vrtulník, který pilotoval.
Samozřejmě jsme se Ivana zeptali, co je potřeba k tomu být dobrým pilotem vrtulníku LZS: "Zodpovědnost, cílevědomost, sebereflexe a určitě vypnout ego. Vrtulníku je jedno jakou máte hodnost, postavení nebo vzdělání, mašina vám chybu prostě neodpustí," odpověděl bez zaváhání.
Na otázku, jaký byl jeho nejnáročnější zásah, nám ale odpověděl s úsměvem: "Každý zásah je jiný, to je právě to specifické na Letecké záchranné službě. My si nemůžeme dopředu nic naplánovat, nevíme kolikrát přesně kam letíme a nevíme co nás tam čeká. Na tuhle práci musí mít pilot takzvané letecké myšlení, aby zvládl zásah a neohrozil nikoho z těch, za které má zodpovědnost," popsal a pokračoval: "Dnes je vše samozřejmě o něco jednodušší díky technice, v začátcích jsme navigovali prstem po mapě, často postávali u mapy a učili se vesničky na všech světových stranách, protože destinaci zásahu jsme se dozvídali až těsně před vzletem, když do vrtulníku nastoupil doktor a oznámil místo zásahu. Vrtulník tak mohl odstartovat přibližným směrem bez zdržení. Hodně důležitá je spolupráce celé posádky, jeden na druhého se musí spolehnout, důvěřovat si. Bez toho to prostě nejde."
Ivan Žák, kvůli typickým obrázkům na helmě přezdívaný "Andělíček" je bezesporu velice výjimečný člověk i pilot, který svým působením byl opravdovým andělem mnoha pacientům, podílel se na záchraně života stovek z nich a pomohl vycvičit další piloty, kteří budou pokračovat v jeho stopách.
Bylo nám ctí Vám Ivana představit a za celou redakci mu přejeme do dalších let vše nejlepší. Děkujeme!
