Ve velmi sledovaném případu šikany a mučení v plzeňské věznici včera padl konečný verdikt, když Krajský odvolací soud v Plzni potvrdil původní rozsudek, ve kterém byl Okresním soudem Plzeň-město šestadvacetiletý Pavel Procházka z Plzně odsouzen na sedm let a třicetiletý Roman Korčík z Holýšova na čtyři roky.
Díky jejich chování ke spoluvězňům se stala cela číslo 232 mezi ostatními vězni nechvalně proslulá a někteří si radši podřezali žíly, aby byli přemístěni jinam. Oba násilnici totiž využívali své fyzické převahy, ostatní vězně bili, nutili plnit ponižující úkoly, močili jim do jídla a některé dokonce násilím potetovali.
O jednání obou vězňů a probíhajícím prvoinstančním soudu jsme podrobně informovali v článku:
Mučení, bití i močení do jídla ve Věznici Plzeň
Před plzeňským soudem se v pátek 7. června začal projednávat případ doslova obludné šikany, mučení, vydírání a těžkých ublížení na zdraví, který se odehrával poslední tři roky ve věznici Plzeň. Před soudem stanuli dva obžalovaní vězni, šestadvacetiletý Pavel Procházka z Plzně a třicetiletý Roman Korčík z Holýšova.
Výčet obvinění obou recidivistů ve spise zabral desítky stran
Podle obžaloby oba mnohonásobní recidivisté využívali své zjevné fyzické převahy a spoluvězně nejen šikanovali a brutálně bili násadou od koštěte, ale také přivazovali k židli, močili na ně nebo do jejich jídla, násilím jim tetovali vulgární obrazce, brali jim co uznali za vhodné, či je třeba polévali studenou vodou.Vše se nejčastěji odehrávalo na cele číslo 232, ve které se Procházka s Korčíkem stali doslova neomezenými vládci.
Podle státního zástupce Michala Klímy například Procházka nutil jednoho ze spoluvězňů, kterého běžně bil, kopal a škrtil, pod pohrůžkou zbití do bezvědomí, aby se asi hodinu vkleče na záchodě nechal polévat vodou a sypat si na hlavu písek na nádobí. Poté mu měl pod pohrůžkou dalšího bití na záda vytetovat obrázek mužského a ženského přirození s nápisy "čurák" a "píča".
S nedobrovolným tetováním hákového kříže na ruce skončil i další vězeň, toho měl podle obžaloby Procházka držet a Korčík tetovat.
Dalšího muže pak Procházka s Korčíkem několikrát denně bili a kopali, nebo ho Procházka donutil stát a nechat si o hlavu rozbíjet pomeranče a grepy, které na něj z asi třímetrové vzdálenosti házel. Tohoto muže měl také Procházka nutit na toaletě výt asi čtvrt hodiny jako vlk, nebo ho nahého přivázat k židli uprostřed cely a pomočit ho.
Jiného vězně pak měl Procházka asi čtyřicetkrát udeřit násadou od koštěte do stejných míst na rukou a zádech. Bití, které trvalo téměř hodinu, nejenže způsobovalo nesnesitelnou bolest, ale i silné duševní útrapy, neboť Procházka ho prostřednictvím videohovoru posílal kamarádovi mimo věznici. Korčík, aby se na svého kamaráda dotáhl, později stejný útok na muže zopakoval.
V lednu 2022 podle obžaloby Procházka dalšího vězně napadl úderem pěstí v kulturní místnosti a poté ho na cele zasedl na posteli a asi půl hodiny nepřetržitě mlátil do hlavy lžící. Napadený muž prosil, aby ho Procházka již nechal, protože ho to již opravdu hodně moc bolí a pohrozil zmáčknutím tlačítka nouzové signalizace. Na to mu Procházka sdělil, že ho dobije na sračky a na potvrzení svých slov ho kopl kolenem do hlavy.
Než jít do cely 232, tak raději umřu!
Celá situace dospěla tak daleko, že vězni umístění na celu 232 si radši podřezávali žíly, jen aby se z této cely dostali do nemocnice a mohli si odpočinout. Přesný počet těchto demonstrativních pokusů o sebevraždu neznáme, ale mělo jich být určitě více než dvacet."Týrali nás prakticky všechny, bití bylo na denním pořádku a člověk nevěděl kdy co zase přijde. Například nám při výdeji stravy shrnuli jídlo na hromadu a močili na něj. Každý z nich měl hrůzu a nikdo se jim nepostavil. Vše se vždy zhoršilo, když si oba sehnali pervitin, to pak bylo peklo. Většina z nás to řešila tak, že jsme si podřezali žíly, jen aby nás přemístili jinam. Nakonec jednoho z odsouzených zničili tak, že už mu bylo všechno jedno a šel to oznámit vychovateli. Poté se ale k němu přidali i ostatní,“ zaznělo mimo jiné při výsleších spoluvězňů.
Překvapivé je, že podle našeho zdroje se jednalo o ložnici (laicky celu) č. 232 na oddíle, kam se běžně umisťují odsouzení zařazení do středního stupně věznice s ostrahou (v minulosti by odpovídalo věznici s dozorem, nebo tzv. “B” béčko). Zde nejsou odsouzení během dne zamčeni a mají volný pohyb po chodbách, tedy po celém oddíle.
