S velkým zájmem vás, čtenářů, se setkal článek seriálu „Právní minimum ulice“ – díl čtvrtý: "Vše o drogách za volantem", kde jsme vás seznámili s postupem policistů při detekci drog u řidiče. Dostali jsme od vás mnoho dotazů a část z nich nyní zodpovíme volným pokračováním zmíněného článku. Nejčastější dotaz se týkal dalšího odhalování drog u zadržených řidičů, či jiných podezřelých osob.
Když pomineme klasickou osobní prohlídku, tak samozřejmě nejlepším pomocníkem policisty je vždy vycvičený služební pes. Krajské ředitelství policie disponuje specialisty ze skupiny speciálních kynologických činností, kteří mají psy vycvičené na vyhledávání výbušnin, případně drog.
Všechny drogy jsou samozřejmě velmi aromatické, ať jde o takzvaně přírodní drogy, jako je konopí či hašiš, nebo chemikálie, jako je amfetamin či metamfetamin. Jakékoliv překrývání drog jinou aromatickou látkou je pak zcela zbytečné, protože pes cítí stotisíckrát, až milionkrát lépe, než člověk, a pachy rozkládá na jednotlivé molekuly prvotních chemických látek. Pes je schopen rozlišovat až 40 různých pachů vedle sebe a dokáže je zachytit i ve velmi slabé koncentraci. Tedy například, pokud drogu schováte např. do kávy, on zcela jasně „vidí“ nosem vedle sebe molekuly pachu kávy, drogy, vaší osoby i například obalu ve kterém se káva a droga nachází.
Jak samotná kontrola probíhá, nám policisté ukázali přímo na našem figurantovi. Nejprve se droga uschovala do mladíkovy ponožky. Vyhledání trvalo asi jen pět vteřin a pes začal tlapou ukazovat na figurantovu nohu. Musíme přiznat, že figurant měl nejdřív trochu strach, aby ho pes „neodměnil“ pořádným kousancem, ale psovod nám vysvětlil, že pes je vycvičený tak, aby pouze tlapou ukázal, kde droga je. Kousnout bez povelu pak samozřejmě nesmí. Jako zajímavost nám policista ještě uvedl, že když pes detekuje výbušninu, nesmí se jí naopak od drog dotknout, aby ji omylem neinicioval, ale nález označí pouze usednutím před podezřelým místem.
Dalším úkolem pro psa i jeho páníčka, bylo nalézt drogy schované ve vozidle. Byli jsme trochu záludnější, sáček s drogou jsme schovali do vozidla pod gumový doraz zavírání pátých dveří a dveře zavřeli. I zde byl pes úspěšný a během chvilky tlapou žádal otevření kufru. Pak si sám zuby gumový špalek vytáhl a nadšeně žádal svého pána o pochvalu.
Jako poslední test jsme zvolili variantu, kdy pachatel drogy uschoval v dokladech a pak také v cigaretách, kde se domníval, že vůně tabáku pach pervitinu přebije. Vše jsme ještě zkomplikovali tak, že když psovod šel pro psa, figurant doklady i cigarety odhodil do blízkého křoví. Po návratu psovoda se psem jsme pak čekali, zda nám náš úskok vyjde. Nevyšel. Pes čumákem párkrát strčil do kapsy, kde figurant obojí měl, a pak začal chodit v kruzích. Za pár vteřin označil nález pervitinu v dokladech a jen o malou chviličku později bezpečně nalezl cigarety se schovaným pytlíčkem marihuany.
Dotázali jsme se ještě na množství, jaké dokáže pes najít. Policisté nám vysvětlili, že samozřejmě čím větší množství, tím je práce pro psa jednodušší, ale že pes běžně nalezne i pytlík s minimálním množstvím nebo dokonce prázdný obal, kde droga původně byla. Právě nálezy malého množství jsou pak mezi lidmi nejčastější, protože hodně lidí se mylně domnívá, že „u sebe mohou mít malé množství drog pro osobní potřebu“ – není to ale pravda, vysvětlili nám policisté. Přechovávání drog, a to i pro vlastní potřebu, je vždy protiprávní. V malém množství jde o přestupek a v množství větším než malé, jde pak o trestný čin.
Děkujeme policistům za perfektní ukázku a vám, čtenářům, můžeme jen popřát, abyste se nikdy s nosem tohoto policejního specialisty setkat nemuseli.
