Ve zpravodajství Krimi-Plzeň informujeme nejen o událostech, které mají něco společného se zločinem či obecně prací složek integrovaného záchranného systému, ale věnujeme se i příběhům, které se dotýkají lidských osudů. A právě tady se protínají naše cesty se Simonou Michl Egriovou, která ve své profesi nabízí krizovou pomoc a poradenství.
Simona se ve své práci zaměřuje na životní křižovatky, složitá rozhodnutí i na následky událostí, o nichž na našem webu často čtete. Proto jsme si s ní sedli a trochu ji vyzpovídali. Její služby totiž lidem rozhodně pomáhají!
Co tě přivedlo ke krizové intervenci? Byla to nějaká osobní zkušenost nebo to přišlo postupně?
Ke krizové intervenci mě přivedlo studium psychologie na vysoké škole, kde mě zaujal předmět krizové intervence. Následně jsem dostala příležitost pracovat v Bílém kruhu bezpečí jako psychosociální poradce pro oběti domácího násilí a to mě motivovalo dále si zvyšovat svoji odbornost.
Popiš mi, jak já říkám, aby to pochopila moje mamka nebo moje pubertální dítě, co vlastně děláš?
Je to jednoduché. Jako krizový intervent pomáhám lidem v akutních krizových situacích, kdy si nevědí rady a jejich psychické síly už nestačí na zvládnutí situace. Poskytuji jim okamžitou podporu, pomáhám stabilizovat jejich psychický stav a hledat způsoby, jak se s danou situací vyrovnat a znovu najít pevnou půdu pod nohama.
Jaké krizové situace nejčastěji řešíš?
Ve své soukromé praxi se nejčastěji setkávám s problémy ve vztazích včetně domácího násilí, stresem, psychickým vyhořením, pocity prázdnoty, ztrátou smyslu života, samotou, úzkostmi a depresí.
Ve firmách, se kterými spolupracuji, řeším také témata jako je time-management, prokrastinace, zhoršená pracovní produktivita, špatné vztahy s kolegy, mobbing a bossing. Příklady dalších krizových situací uvádím na svých stránkách www.krizolozka.cz.
Jak taková krizová intervence ve tvé praxi probíhá?
U lidí, kteří vyhledají pomoc v krizi, se nejprve zaměřuji na vytvoření bezpečného prostředí a budování důvěry mezi mnou a klientem. Následně společně mapujeme problém, kdy klient sdílí svůj příběh. Snažíme se identifikovat podstatu problému a pochopit, co krizi způsobuje. Někdy tento stav provázejí silné emoce a rozrušení, které mají i tělesné projevy, jako jsou pláč, třes nebo zmatenost. V této fázi je klíčové klienta stabilizovat. Dále se společně zaměřujeme na hledání strategií, které klientovi pomohou situaci zvládnout. Na závěr klient odchází s konkrétními možnostmi, jak problém řešit a postupovat dál.
Jakou máš praxi a jak se sama vzděláváš?
Můj obor si žádá neustálé vzdělávání, několikrát do roka se účastním konferencí, přednášek, workshopů a seminářů. Mám téměř 10 let praxe v Bílém kruhu bezpečí jako psychosociální poradce pro oběti trestného činu, kde převážně řeším téma domácího násilí. Také provozuji svou soukromou praxi, zaměřenou jak na individuální konzultace, tak na konzultace pro firmy. Dále pracuji v centru duševní rehabilitace (CDR) v Berouně jako terapeut, kde mám zkušenost jak s dospívajícími, tak s dospělými.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Máš vůbec čas na sebe, nebo jsi neustále "v pohotovosti”?
Není to tak "žhavé", jak to vypadá. Přes týden pracuji několik dní v CDR. Tyto dny přijíždím domů večer a v tento čas se už věnuji rodině. Ostatní dny, kdy nejsem v CDR se věnuji své soukromé praxi. Víkendy mám většinou pracovně volné, ale pokud někdo prochází akutní krizí, jsem připravena ji řešit obratem.
Pracuješ i online, je těžší udržet kontakt a empatii na dálku, nebo ti to už přijde přirozené?
Určitý rozdíl mezi online a osobním přístupem tu je, ale nijak zásadní. Pro mě už je to přirozené. Co se týče soustředění, z mé zkušenosti mají v online prostředí větší problém se soustředit spíš klienti. Proto osobně upřednostňuji osobní kontakt, také dynamika mezi terapeutem a klientem je přirozenější.
Nedávno jsem také otevřela kancelář v Plzni na Slovanech, kde se mohu s klienty setkávat i osobně. Co se týče krizové intervence a poradenství, nechávám vždy na klientovi, jakou formu konzultace preferuje. U terapie preferuji spíš osobní kontakt, ale je to také na domluvě.
V krizových situacích je spousta emocí. Máš nějaký trik, jak zůstat klidná a soustředěná, i když jde do tuhého?
To je dobrá otázka. Když jde do "tuhého" je situace náročnější, v první řadě se musím "uzemnit" já. Na to jsou různé dýchací techniky. Mně se nejvíce osvědčuje tzv. dýchání do čtverce, dýchám v rytmu 4-4-4-4, tedy 4 sekundy nádech, 4 sekundy zadržení, 4 sekundy výdech a 4 sekundy pauza, nebo do obdélníku, kdy výdech je delší, než nádech. To opakuji několikrát.
Zklidnění klienta řeším také dýcháním, nebo pokud má klient k dispozici nějaký oblíbený předmět, vyzvu ho, aby si ho vzal do ruky a soustředil se na jeho tvar, strukturu, barvu, hmotnost. Případně mu nabídnu například deku, polštář, antistresový míček nebo jiný předmět, který mu pomůže se uzemnit.
Věnuješ se dětem i dospělým, či rodinám? Jaký je rozdíl v poradenství u dítěte a dospělého?
Ano, věnuji se jak dětem, tak dospívajícím, rodinám i dospělým. Rozdíl v poradenství u dítěte a dospělého je v tom, že každá věková skupina vyžaduje jiný přístup, a to nejen v komunikaci, ale i v celkovém stylu práce. U dětí je důležité volit jazyk, který je pro ně srozumitelný a odpovídá jejich věku i úrovni porozumění.
Když máš náročný den, co ti osobně pomáhá se odreagovat a zůstat „v pohodě“?
Když jsem v CDR, hodně mi pomáhá přítomnost mých kolegů. Mimo práci mi odpočinek poskytuje jízda autem, někdy si vyrazím do společnosti. Také mi pomáhá dlouhá horká sprcha a káva. Důležité je pravidelně si dopřát volno - nelze být ve velkém zápřahu každý den.
Poskytuješ poradenství i firmám, o čem to vlastně je?
Pro firmy jsem klíčovým partnerem ve chvíli, kdy se zaměstnavatel dostává do situací, kdy jeho kompetence k řešení náročných životních situací svých zaměstnanců nestačí. Firmy nechtějí o své zaměstnance přijít, protože sehnat kvalitního kolegu je časově i finančně nákladné. Problém, který zaměstnanec řeší má většinou dopad na celý tým, proto většinou pracuji jak s daným jedincem, tak individuálně s ostatními členy týmu. A pokud to situace vyžaduje, doporučuji následnou péči, jako je například psychoterapie. Někteří klienti pokračují v terapii u mě, jiní si hledají jiného terapeuta.
S čím za tebou nejčastěji chodí firmy? Překvapilo tě někdy, co v práci řeší jejich zaměstnanci?
Zaměstnavatelé a vedoucí týmů často přicházejí, když vidí, že jejich kolega už delší dobu není v psychické pohodě, začíná to ovlivňovat celý tým a vedoucí cítí, že už sami nemají dostatek nástrojů nebo kapacity poskytnout potřebnou podporu. V tuhle chvíli se firmy obracejí právě na mě.
Někdy se ale setkávám i s jiným očekáváním - firmy mi chtějí poslat zaměstnance "na opravu", i když subjektivně nemá žádný problémy, ale je tzv. "nespolupracující". Doufají, že mu prostě domluvím a on se začne chovat lépe. Takto to ale nefunguje. Vysvětluji jim, že problém často souvisí s celým týmem a je potřeba pracovat komplexně, protože takový zaměstnanec často nevědomě přispívá k toxické atmosféře, která ovlivňuje všechny kolegy. To pak vede k poklesu produktivity a efektivity. A tyto situace s nimi řeším právě já - pomáhám firmám stabilizovat tým jako celek a podpořit zaměstnance tak, aby se mohli co nejlépe vrátit do pracovního procesu.
Věnuješ se i mobbingu. Věřím, že toto je opravdu aktuální téma v dnešním světě, ale přeci jenom stále tabu. Jak člověk opravdu pozná, že se stal obětí takového jednání?
Mobbing, neboli šikana na pracovišti, je časté téma. Nejjednodušší způsob, jak to poznat, je položit si otázku, zda mi jednání kolegy ubližuje, a jestli stále trvá i přes to, že mu to dám najevo. Pokud ano a jeho chování mě dále devalvuje i po tom, co se ohradím, pak to je varovný signál, že se člověk stává obětí mobbingu.
Co tě na tvojí práci nejvíc baví?
Na krizové intervenci mě baví její strukturovanost, že se zaměřuje na problém “tady a teď”, je rychlá, má cíl a dokáže člověku okamžitě ulevit. Už během konzultace vidím, jak se prožívání klienta mění. Je to hmatatelné.
Kdybys měla vybrat jednu radu, kterou by sis přála, aby lidé slyšeli, jaká by to byla?
Každý máme své limity. Na zvládnutí náročné situace nemusí být člověk sám.
