Na setkání s policejním vyjednavačem jsme se opravdu těšili, protože jde o práci obestřenou tajemstvím a málokdo ví, jak práce policejního vyjednavače vypadá doopravdy.
Ke schůzce samotné došlo v budově Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje a v kanceláři vedoucí odboru tisku a prevence nás čekal mladý, velmi sportovně vyhlížející policista.
Čekal jsem někoho s vizáží lékaře, ale ty vypadáš spíše jako od zásahové jednotky.
To jsi opravdu uhádl, já jsem skutečně policista ze zásahové jednotky, ale zároveň jsem také vyjednavač. Vyjednavač je specializace a služební zařazení jsou různá, jak jsem již uvedl, já jsem ze zásahové jednotky, další kolegové jsou z kriminální policie nebo například z obvodního oddělení.
Jak se může člověk stát vyjednavačem?
Samozřejmě to musí být v první řadě policista, pak musí mít zájem být vyjednavač a zpravidla musí být doporučen jiným vyjednavačem či kolegou, který ho zná jako člověka. Vhodné jsou prožité složité životní situace - jak mi říkal jeden kolega: „Prožité zkušenosti nenahradíš, takže nejlepší je rozvedený policista se zažitým oddlužením a po překonání smrtelné nemoci“.
Následuje pohovor, kde vysvětluje, proč chce být vyjednavačem a samozřejmě se musí účastnit specializačního kurzu, který já osobně ze všech kurzů, které jsem u policie absolvoval, považuji za nejintenzivnější a nejtěžší, a to ne fyzickou, ale psychickou náročností a soustředěním.
Nejzajímavější na něm bylo, že jsme se učili na celé škále modelových situací a hlavně nám přednášeli naši vlastní kolegové – vyjednavači, o konkrétních případech, které oni sami řešili a právě na nich jsme trénovali. Pracovalo se každodenně od rána do večera.
Samotná práce vyjednavače pak vypadá tak, že si policista plní své běžné úkoly spojené se služebním zařazením, ale má takzvaný dosah, takže pokud dojde ke krizové situaci, kontaktuje ho operační důstojník a vyšle na potřebné místo.
Jak často a na jaký typ případu jde vyjednavač do zásahu?
Četnost je každý rok různá, pohybuje se od deseti po třicet případů ročně. Na místě je vidět osoba v krizové situaci a my nastupujeme, abychom tu situaci nějak v klidu vyřešili.
Primárním cílem je pak zabránit jakémukoliv ohrožení života a zdraví osob, včetně osoby pachatele. Pokud jde o situaci, ve které je i rukojmí, pak samozřejmě vprvní řadě zachránit jeho.
Nejčastějším typem je demonstrování úmyslu sebevraždy, pak následuje takzvaná „barikádová situace“, kdy je například osoba uzamčena v bytě a může vyhrožovat buď jiné osobě nebo vlastním sebepoškozením či sebevraždou.
Jak v tomto případě vy postupujete?
Každý případ je samozřejmě individuální a stejně tak je i individuální postup vyjednavače. Nejdříve jede na místo vyjednavač v dosahu, u složitějších případů je ale potřeba, aby bylo na místě více vyjednavačů pracujících v týmu, i kvůli možnosti vystřídání na žádost osoby v krizi či pachatele je vhodné zastoupení vyjednavačů v různém věku a obou pohlaví.
Na místě samotném pak vyjednavač sám rozhoduje, jak bude situaci řešit. Platí, že vyjednavač nikdy nelže, jednání vede klidnou cestou, on tam nepracuje jako represivní složka, vysvětluje dané osobě, že on je tam proto, aby jí pomohl a situaci v klidu vyřešil.
Jednodušeji řečeno, on je na straně člověka, se kterým jedná, protože mu přišel pomoci a tvoří překážku zákroku policistů, který by mohl mít pro pachatele samotného různé následky.
Můžeš zmínit nějaké konkrétní případy?
Jsou samozřejmě případy, o kterých mluvit nemohu nebo z lidských důvodů o nich mluvit nechci, ale mohu mluvit o případech, o kterých vím, že jste o nich vy sami informovali nebo jste dokonce byli s námi na místě. Hodně známý případ se udál v Třemošné, kde kolega víc než hodinu jednal s opilým mužem, ozbrojeným nabitou střelnou zbraní. Musel ho přesvědčit, aby nezastřelil mé kolegy, čímž pachatel celou dobu vyhrožoval.
V tomto případě vyjednávání sice odradilo pachatele od střelby samotné, ale přetrvávala hrozba ohrožení života či zdraví osob, a proto nakonec musel být policistou ze zásahové jednotky použit taser, který sice pachatele okamžitě zneškodnil, ale nezpůsobil mu žádná zranění.
Dalším případem z nedávné doby je případ ženy na komíně v Rokycanech, která vyhrožovala sebevraždou, odborně – demonstrovala úmysl sebevraždy. Zde pracoval další zvyjednavačů krajského ředitelství, služebním zařazením kriminalista, který za ženou vystoupal pomocí plošiny na hasičském žebříku a podařilo se mu ženě úmysl spáchat sebevraždu rozmluvit a ženu bezpečně dostat dolů.
Tím se dostáváme k sebevraždám. Jak v těchto případech zasahuje vyjednavač a jak často? A jak vlastně bývá úspěšný?
Neplatí to, co si lidé často myslí, tedy že když někdo zveřejní úmysl sebevraždu spáchat, nemyslí to vážně. Často je opak pravdou. Ten člověk chce ukončit svůj život, ale volání na linku 112 či 158 a posléze s vyjednavačem je svým způsobem jeho voláním o pomoc.
Vyjednavač se snaží mu pomoci najít jiná řešení jeho krizové situace a také ho připravit na to, co ho čeká v případě odstoupení od úmyslu sebevraždy. Například, že ho čeká podání vysvětlení mým kolegům nebo to, že bude muset být několik dnů hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, kde mu zase podají pomocnou ruku specializovaní lékaři.
Na konci toho všeho je ale šance na další život. Sám znám z praxe několik případů, kdy je člověk rád, že jsme tam byli a úmysl mu rozmluvili.
Vyjednáváte vždy osobně nebo je to možné i po telefonu?
Samozřejmě, že po telefonu je vyjednávání také možné. Jak už jsem zmínil vpředešlé odpovědi, tak pokud někdo svou krizovou situaci oznámí na linku 112 či 158, operační důstojník nás může přepojit a my pak s touto osobou hovoříme po telefonu.
Jak podle tebe vypadá ideální ukončení případu?
Když na konci není ničí prohra – a je to výhra obou, moje i osoby, se kterou jsem jednal. Pak z místa odcházíme oba jako vítězové. Vyjednavač zvítězil nad krizovou situací a osoba v krizové situaci se stala vítězem nad sebou samým.
