Dnes jsme v předchozích článcích informovali o dvou tragických nehodách na dálnici. U obou na místo vyrážely, jak s oblibou píšeme „všechny základní složky IZS“. V překladu to znamená, že na místo se řítí hasiči, záchranáři i policisté.
Bohužel každý takový výjezd na dálnici je noční můrou řidičů těchto záchranných složek.
Snad každý řidič ví, že uprostřed dálnice musí vzniknout volný pruh o šířce nejméně tři metry, který primárně využívají záchranné složky. Později tudy pak mohou jet i další vozidla nutná k odstranění následků nehody, tedy technické stroje či například odtahovka, bez kterých by logicky nemohla být dálnice uvolněna.
Řidiči ale zapomínají, že průjezdný pruh se musí začít vytvářet už při vzniku kolony a ne až v momentě, kdy uslyší sirény.
V praxi to ale vypadá úplně jinak a dnes to opět bylo vidět. Při příjezdu prvního vozidla IZS řidiči sice vytvořili průjezdný pruh, ale tento opět po jeho projetí zase uzavřeli. Projeli hasiči, chvilku po nich se záchranáři opět prodírali auty a policie si to musela zopakovat taky.
Právě to bylo dnes u Rokycan příčinou havárie vozu ZZS, který mířil k nehodě u Mýta.
Sanitka jela na nájezdu na D5 tímto teprve vznikajícím pruhem a jeden z řidičů, zřejmě ve snaze popojet, vjel vozu ZZS přímo do cesty a tak došlo ke střetu. Jindy bychom asi napsali, že se naštěstí nikomu nic nestalo a odnesly to pouze plechy, což by samozřejmě v případě běžné nehody byla dobrá zpráva. Jenže zde to dnes znamenalo, že k případu musela vyjet jiná sanitka a to by klidně mohlo být pro někoho i osudné.
Kam uhnout?
- Dva pruhy: Na vozovce se dvěma pruhy v jednom směru uhněte na tu stranu silnice, po níž právě jedete.
- Tři pruhy: Jedete-li v levém a středním pruhu, uhněte doleva. Pokud jste v pravém pruhu, zajeďte co nejblíž ke krajnici.
O problémech řidičů jezdících "na modrou" jsme již kdysi psali a tenkrát nás k tomu motivovalo sdělení obvinění sedmačtyřicetiletému řidiči sanitního vozu ZZS, který jel k případu a srazil a bohužel usmrtil na přechodu třiapadesátiletou ženu, která ignorovala světelné i zvukové znamení.
„Pouštím maják a zapínám sirénu!“
Potkal se policajt, hasič a saniťák… tak tohle není začátek hloupého vtipu, ale začátek rozhovoru, na základě kterého vznikl tento článek.
Nás zajímalo, jaké je to jezdit po Plzni pod majákem se sirénou, tzv. s VRZ.
Všichni tři naši hosté se ve valné většině případů shodli na tom, že většina plzeňských řidičů patří do kategorie slušných, kteří respektují modré výstražné světlo a snaží se pomoci tím, že vám cestu uvolní.Zbývající řidiče jsme ale po delší diskuzi dokázali rozdělit do dvou skupin:
První a největší, to jsou jedinci, kteří maják ignorují, uhnou neradi nebo dokonce nadávají, zřejmě si myslí, že sanitka s lékařem, či plně naložené auto hasičů v přilbách, jedou na svačinu.
Druhou skupinu tvoří snaživí, ale nezkušení řidiči nebo začátečníci. Ti buď po spatření vozidla s VRZ ztuhnou a dupnou na brzdu ať stojí kdekoli a nebo vám uhnou na opačnou stranu než ostatní.
„Pak musíte šíleně kličkovat,“ doplnil policista u stolu. „Ale co my?“ smál se hasič. „Já kdybych se pokusil s cisternou ve vyšší rychlosti kličkovat, tak jdu na bok a uválím tam všechna auta jak váleček na nudle. Voda v cisterně je prevít, ta se přelije a auto převrátí.“
Daleko horší než řidiči, jsou ale chodci, shodují se všichni u stolu. Ačkoli na rozdíl od řidičů nejsou chráněni nárazníky a deformačními zónami, dovolí si daleko víc.
V lepším případě jen pomalu přecházejí, ignorujíc, že se k nim řítíte - to prostě zpomalíte nebo zastavíte, ale nejhorší je, když vám do vozovky vstoupí na poslední chvíli. To je tragédie hotová a není šance k ničemu.
„Napiš tam o sluchátkovejch!“ poučují mě chlapi u stolu, „To jsou ti, co mají sluchátka na uších a čumí před sebe! Vlezou do vozovky, nerozhlédnou se a nejlepší je, když se ještě pohupujou do rytmu, to je pak siréna i maják na ..!“ dodávají souhlasně všichni. „Taky babičky s nákupy a nebo děti. Já zažil asi nejhorší situaci, když jsem jel s novou verzí služebního auta a malej kluk vyběhl od mámy do vozovky, strhl jsem to přes obrubník, abych se mu vyhnul a zničil gumu i ráfek.“ zavzpomínal policista.
Pak mi ještě chlapi vysvětlili jednu věc, která je určitě zajímavá a když se člověk zamyslí, dojde mu, že i logická. Policisté v oktávce mají šance zabránit střetu největší, jsou jen dva nebo tři v osobáku. Horší to mají hasiči, ti řídí mnohatunové auto a i když na brzdu řidič dupne, váha vozu ho neúprosně hrne dál.
Prosím, ale mějte na paměti, že zcela jistě to mají nejhorší řidiči Zdravotní záchranné služby. Vůz který řídí, je malý operační sál, plně vybavený k poskytování profesionální pomoci zraněné osobě. Řidič neví, zda jsou osoby za ním připoutané a sedí nebo jestli se zdravotní stav transportované osoby nezhoršil, lékař zrovna nevstal, nestojí u pacienta a nezachraňuje mu život. Všichni snad chápou, že pokud by řidič v tomto případě musel dupnout na brzdu, může sice chodci život zachránit, ale může zabít nebo zranit celý tým vzadu i s pacientem ležícím na lůžku.
Mějte tedy prosím na paměti, že policejní, hasičská nebo záchranářská vozidla jedou někomu pomoct a může to být zrovna váš příbuzný nebo kamarád. Prosíme, respektujte jejich poslání a pomozte jim tím, že jim vždy a bezpečně cestu uvolníte.
