O tom, že ÚMO Plzeň 3. zajistilo pravidelnou kontrolu dětských hřišť a pískovišť proti ukrytým předmětům, jsme již psali, ale teprve nedávno jsme potkali člověka, který tuto práci vykonává a bylo to příjemné překvapení.
Muž, který je nyní zřejmě největším znalcem plzeňských dětských hřišť a pískovišť, je bývalý policejní podplukovník a šéf plzeňské kriminálky, Josef Chyba.
„Co doma, mám se nudit?“ odpověděl nám se smíchem, proč tuhle práci dělá: „S detektorem kovů jsem pracoval celá léta, byl to můjkoníček – a takhle alespoň mohou mít maminky jistotu, že se jim prcek na hřišti nezraní.“
Co nacházíš nejčastěji?
„Teď už toho moc není, bývala to ale víčka od nápojů ve skle, očka od otvírání plechovek s nápoji, různé dráty, hřebíky a šrouby, samozřejmě často zahrabané hračky, formičky, lopatičky a podobné. Když hračky vyhrabu, nechávám je na kraji hřiště, aby si s nimi zase děti mohly hrát. Ostatní likviduji.“
Často se píše o injekčních jehlách, ty tam jsou?
„Ty jsem naštěstí nenašel nikdy.“
Co byl tvůj nejzajímavější nález?
„To jsem čistil hřiště ve Skvrňanech, které už jsem měl předtím hotové a detektor mi ukázal, že tam je velký kovový předmět, což mě překvapilo, protože tam nemělo být nic.
Začal jsem kopat a při tom mě velmi zaujatě pozorovaly malé děti. Vykopal jsem kus železné trubky a přemýšlel jsem, kde se tam sakra vzala, když ke mně přišel takový malý, naštvaný prcek a rozhořčeně mi sdělil, že jsem jim právě zničil tunel pro brouky, který si tam před chvílí pracně vybudovali.“
Zmínil jsi detektor kovů, co používáš?
„Vybavili mě výborným přístrojem Makro Racer 2 a jsem s ním spokojený, je skvělý.“
Vzpomínáš při kopání na svou bývalou práci?
"Občas ano, kopání mi takhle připomnělo jeden velmi starý případ, ještě z dob, kdy se u Rokycan stavěla dálnice. Při kopání tam dělníci našli dva kosterní pozůstatky lidí. Vyjeli jsme na to s kolegou a mysleli, že to budou ženy, po kterých jsme v té době pátrali. Nějaká Mužíková a Černá.
Na místě jsme ale zjistili, že tam byly knoflíky a další pozůstatky uniforem a pak jsme u jedné z koster našli i peněženku se zbytky Soldbuchu, tedy osobního průkazu vojáka SS. Ve vedlejší vesnici jsme pak od pamětníka zjistili, že zde byla na konci války hlídka Američanů a je známo, že ti esesáky moc rádi neměli. Dobu úmrtí potvrdili i na soudním a tak jsme případ mohli odložit.“
FOTO: Pplk Josef Chyba, foto Soldbuch ilustrační
