SPECIÁL: Konec přinesl euforii i obrovskou únavu

V uplynulém týdnu jsme Vás průběžně informovali o probíhajícím mezinárodním cvičení policejních sborů České republiky a Spolkové republiky Německo a na jeho závěr jsme si pro Vás připravili malé překvapení.
Na Krajském ředitelství Policie ČR jsme se totiž dnes potkali s velitelem krajské pořádkové jednotky majorem Petrem Máškem a trochu ho pro Vás vyzpovídali:

Tak to máte za sebou? Jaké jsou pocity?

V tuhle chvíli? Asi zároveň euforie i obrovská únava. Od víkendu jsem prakticky nespal. Cvičení bylo úspěšné, proběhlo bez komplikací, ale pro mne vlastně ještě neskončilo. Právě jsme doprovázeli německé kolegy přes Plzeň na dálnici, protože jdou dnes večer do služby. Všichni odjížděli unavení, ale jak sami říkali, moc spokojení a plní dojmů. Mě ještě čeká vynosit vybavení a kontrola materiálu, a pak snad konečně postel, ani nevíte, jak se na ní těším.

Říkám to správně, že celé cvičení jste vedl Vy?

Ano, ale byli jsme na to dva, já a kolega kapitán Petr Sobota z oddělení krizového řízení, s tím, že on měl na starosti spíše administrativní a logistickou stránku celé věci a já personální a obsahovou.

Co příprava takového rozsáhlého cvičení obnáší?

Toto bylo zatím největší společné cvičení, které u nás proběhlo. Záměr uspořádat ho pocházel od nás a prvotní přípravy začaly už vloni v říjnu. Důležitou otázkou bylo samozřejmě financování projektu a o to se postaral fond Národního schengenského plánu. Následovalo vyřízení nepředstavitelně velkého množství různých povolení a administrativy, bylo nutné zajistit lokace i probrat a naplánovat vše s ostatními složkami IZS. Museli jsme zajistit stovky figurantů, sehnat ubytování i stravu pro všechny účastníky a mnoho dalšího.

Jak probíhal den účastníků cvičení?

Všichni cvičící byli ubytování v kempu Ostende. Budíček byl v šest ráno, proběhla snídaně, rozdělení na jednotlivé lokace a briefingy. Pak policisté vyfasovali studený oběd s sebou a odjeli na cvičení.
První dva dny se cvičilo společně, další dva dny každý den na třech lokacích ve třech krajích, což bylo logisticky velice náročné.
Příjezd zpět byl většinou pozdě večer, následovaly ještě debriefingy a společná večeře už ve vlastní režii jednotlivých účastníků.

To nebyl čas dát si s kolegy nějaké to pivo?

Upřímně? Samozřejmě byla v plánu na včerejší večer oslava úspěšného zakončení cvičení, dokonce jsem majitelku předem upozorňoval, že vypijeme bar, ale v tomhle jediném bodě jsem nás přecenil. Všichni kolegové, včetně samotného realizačního týmu, byli tak strašně unavení, že po chvíli prohlížení fotek a povídání jsme si uvědomili, že nám padají hlavy a šli raději spát. Musíte ale napsat, že kolegům z Německa české pivo moc chutnalo, jinak by mi to asi neodpustili.

Co teď, po akci, považujete za největší přínos?

Pokud zásahové jednotky dvou sousedních států budou muset někdy společně zasahovat v reálné situaci, půjde vždy o velmi závažnou věc. Budeme chránit lidské životy, a proto to bereme opravdu velmi vážně.
Je moc důležité, aby se tyto jednotky spolu naučily fungovat, a proto jsou samozřejmě přínosem i osobní vazby, které se v průběhu podobných cvičení vytváří mezi jednotlivci i celými týmy.
Právě tyto cvičení prohlubují spolupráci nejen mezi jednotkami, ale i na mezinárodní úrovni. Dokazuje to i to, že se na tomto cvičení sešly pořádkové jednotky Horních Falc, Horních Franků, Dolního Bavorska, jednotka BFE Bayreuth a speciální jednotka SEK Nordbayern, nechyběly policejní špičky Čech i Německa nebo například německý velvyslanec. Z naší strany se cvičení kromě policistů z Plzeňského kraje podíleli také policisté z Karlovarského a Jihočeského kraje.

Jak byste zhodnotil vztahy mezi českými a německými policisty?

Jedním slovem bych to popsal jako skvělé, takhle dobrá spolupráce trvá od roku 2012 a dále se prohlubuje. Snad každý chápe, že v době otevřených hranic je kvalitní spolupráce policií obou států jedinou možnou ochranou.
Řekl bych, že vztahy postupně přerostly v kamarádství. Při každé společné akci například probíhá výměna drobných, často vlastnoručně vyrobených dárků připomínajících historii jednotek.

Jeden z Vašich podřízených nám poradil, že se máme zeptat na hauptmajstra Prihodu

Toho darebáka si najdu (následoval výbuch smíchu). Ale ne, dělám si legraci, Františkovi jsme vděční za jeho obrovskou zásluhu na rozvoji spolupráce mezi českou a německou policií. Franta je rodilý Čech, který emigroval někdy v osmdesátém devátém do Německa. Nyní slouží v jednotce BFE Bayreuth a správně je to Polizeihauptmeister František Příhoda. Právě on stál u zrodu spolupráce našich jednotek.
Franta se ke svému původu hrdě hlásí a vydatně nám pomáhá. Zrovna během tohoto cvičení se domluvilo, že mu někteří z nás zanedlouho pojedou na svatbu.

Jak probíhala komunikace v průběhu cvičení?

Primárně v němčině a angličtině, ale je například obrovskou výhodou, že neverbální komunikace, tedy signály, jsou při zásahu prakticky stejné. Spolupráci pomáhá i to, že zásadní postupy při ostrém zásahu máme my i Němci velice podobné.

Došlo při cvičení k nějakému zranění?

Takto náročný výcvik se samozřejmě neobejde bez nějaké té odřeniny nebo naraženiny, ale to ani nebereme jako zranění a počítáme s tím. K ničemu vážnějšímu naštěstí nedošlo.

Kdo všechno se cvičení zúčastnil?

Vybrané dny se do cvičení zapojil i Hasičský záchranný, Zdravotnická záchranná služba, Městská policie Plzeň, Armáda České republiky a Letecká záchranná služba Plzeň.
Všem zúčastněným, celému realizačnímu týmu i všem cvičícím policistům bych chtěl moc poděkovat za perfektní zvládnutí takovéto náročné a složité akce.

Mnoho lidí si myslí, že tato cvičení jsou zbytečná a že k podobným situacím u nás nemůže dojít, co Vy na to?

To, že se u nás podobné věci naštěstí nedějí, neznamená, že se stát nemohou. Samozřejmě modelové situace jsou při cvičení jsou hnané do extrému, aby policisté trénovali v těch nejobtížnějších podmínkách. Kdybychom některou situaci nastavili lehkou, nemusíme jí vlastně cvičit vůbec.