Příběh skončil zázrakem: "Viel Glück, Julia!"

Články o pátrání po osmileté Julii patřily bezesporu k těm nejsledovanějším a samozřejmě přišla i řada dotazů. Slíbili jsme tedy, že přineseme závěrečné shrnutí. Když se ve vysílačkách ozvala zpráva, že je Julie nalezena živá, prožila většina těch, kteří po ní pátrali, nejprve obrovskou euforii, ale poté na většinu z nich dolehla obrovská únava a vyčerpání. Z tohoto důvodu jsme plánované zhodnocení akce nechali až na dnešek, aby se všichni účastníci mohli konečně do sytosti vyspat.

Co říkají samotní pátrači

"Jako policista jsem už zažil desítky pátracích akcí. Když hledáme dítě, člověk do toho dá úplně vše, máte v nohou třeba i třicet kilometrů, ale pořád si říkáte, co když je za támhletou skálou a jdete ještě tam. Jenže pak vidíte křoví a říkáte si, co když je třeba tam. Prostě nejde skončit a musíte jít pořád dál," popsal své pocity přímo na místě policista Jára z Plzně.

"Já to mám stejné. První den věříte, že to dopadne dobře, druhý den víte, když je zima jako v tomto případě, že je to teď rozhodující, protože druhou noc jen těžko dítě, nebo třeba senior, v tomto počasí přežije. Třetí den se fakt začínáte bát, že najdete už jen mrtvolu, ale pořád si říkáte, že je ještě malá šancička a vy za žádnou cenu nechcete najít mrtvé dítě. To je totiž to nejhorší co můžete zažít, to zlomí každého chlapa!" dodal jeden z dobrovolných hasičů.

"Šumavu znám jak své boty, žiju tady již více než čtyřicet let, takže když jsem slyšel, že se ztratilo dítě, okamžitě jsem vyrazil na místo. Zavedli mě k obytnému nákladnímu autu, kde pracoval štáb vedení pátrání. Tam si mě zapsali a přiřadili mě do jedné ze skupin, která zrovna vyrážela hledat do sektoru vyznačeného navigací, kterou vedoucímu skupiny policisté dali. Věděl jsem, že holčička první noc nemůže být daleko, protože bylo zataženo a v lese byla naprostá tma, což pro někoho, kdo není místní je těžko představitelné. To je tma, v které není vidět vlastní natažená ruka a v takové tmě se nedá jít," uvedl nám František z nedaleké vesnice, který se pátrání účastnil všechny tři dny.

Kdo se pátrání účastnil

Pátrání na místě vedl náměstek krajského ředitele Policie ČR pro vnější službu plukovník Mgr. František Vítek a velitel krajské pořádkové jednotky major Mgr. Petr Mášek. Ti řídili několik stovek pátračů z řad policie, počínaje policisty z místních obvodních oddělení, přes psovody, dopravní policisty, policisty z pořádkových a zásahových jednotek z Plzně, ale i z Prahy a dokonce i šest jízdních policistů na koních.
Pod vedení policie spadali i profesionální hasiči z mnoha jednotek a jejich dobrovolní kolegové a také dronaři ze Správy informačních technologií města Plzně. Policisté také zodpovídali za řízení stovek dobrovolníků z řad místních myslivců, lesních dělníků, hajných, psovodů Horské služby se psy vycvičenými na plošné vyhledávání osob, pátračů z Czech SAR týmu a mnoho dalších.

V pátrání pomáhala i moderní technika

Policisté, kteří celou pátrací akci stovek lidí v nepřístupném terénu bez pokrytí signálem mobilních telefonů řídili, neměli zrovna lehký úkol. Hodně zde pomohla moderní technika, kdy jednotlivé skupiny byly vybaveny navigacemi Garmin, které jim nejen pomáhaly se v terénu orientovat, ale zároveň zaznamenávaly pohyb jednotlivých skupin a dokumentovaly tak již propátraný prostor.
Vše pak bylo řízeno podle speciální aplikace "Pátrač", která slouží k efektivnímu řízení sil a prostředků v místě pátrání. Na základě algoritmů totiž vypočítá pravděpodobný výskyt osoby a rozdělí oblast do sektorů, které jsou následně přiděleny jednotlivým týmům.
V aplikaci je pak vidět pohyb těchto týmů a výstupem je barevné schéma, kde jsou jasně vidět již propátrané sektory, místa, kde právě pátrání probíhá i prostory, které jsou teprve v plánu. Aplikace dokonce umí pracovat i s různými způsoby pátrání v terénu, tedy například pátráním takzvanou rojnicí, ale i dronem, psovodem se specializací a atestem pro plošné vyhledávání a dalšími.
Pátrání bylo mezinárodní, takže celý postup na české straně hranice byl prostřednictvím technického spojovacího vozu hasičů koordinován s velitelstvím německé části pátrací akce umístěného na hraničním přechodu Folmava.

Jak se dívka našla?

Julii nakonec našel hajný Martin Semecký, který po celou dobu s policisty úzce spolupracoval a jeho špičková znalost terénu byla k nezaplacení. Sám ale říká, že on určitě hrdina není, hrdiny totiž byli všichni, kteří v lese ty tři dny potili krev a největším z nich sama Julie, která dva a půl dne v lese i přes mrazivé noční teploty přežila.
To, že dívku nalezl právě hajný nebyla náhoda, jak se někteří neinformovaní lidé domnívají, tento zaměstnanec Domažlických městských lesů totiž od začátku pracoval mezi pátrači a dokonce sám vedl jednu ze skupin. Velitelé pátrací operace samozřejmě využívali pátrače s dobrou místní znalostí k pokrytí sektorů na vnějším okraji perimetru, kde jejich znalosti mohly nahradit počet nasazených osob.
V úterý kolem jedné hodiny odpoledne tak tříčlenné družstvo vedené právě hajným Martinem Semeckým vyrazilo směrem od Bystřice do kopce k České studánce, kde dívku našli. "Od policie jsme dostali přesně polohu či lokalitu, kterou máme projít. Vyrazili jsme na místo a dívku jsme tam po pěti hodinách, kdy jsme tam od rána chodili, nalezli. Byla to obrovská úleva. Bral jsem to, jako kdybych nalezl vlastní dítě," uvedl dobrovolný hasič a starosta Všerub u Kdyně Václav Bernard, který je sám otcem dvou dcer.
Podle Martina se před nimi dívka sama zvedla z nižšího porostu, kde se vystrašená okolním hlukem schovávala a měla tendence před zachránci utéct. Pak ale začala komunikovat a Martin s kolegy podchlazenou, ale nezraněnou dívku mohli odnést k autu a cestou o nálezu informovat štáb. U vozu na ně tak již čekali hasiči se čtyřkolkami, kteří je odvezli nejkratší cestou k u České Kubice stojící záchrance.

Zdravotní stav Julie

Julia byla po svém nalezení čistá a suchá, komunikovala a nebyla zraněná. Podle lékaře byla pouze podchlazená, takže byla převezena do nemocnice v Chamu, kde strávila noc na speciálním vyhřívaném lůžku. Nemocnice uvedla, že Julia je zcela v pořádku a až na pár škrábanců i v dobrém zdravotním stavu, takže včera v poledne byla propuštěna do domácí péče. Jako perličku pak německá média uvedla, že dívka vyprávěla, že při svém chození v lese potkala spoustu zvířátek jako lišky, jeleny či divoká prasata.

Dívka o pátračích věděla, ale ve strachu se ukrývala

Podle názoru hajného i ostatních pátrajících byla dívka velmi bázlivá a její strach samozřejmě stupňovalo i to, že je v cizí zemi. Zřejmě nechápala, co se v okolí děje, nad ní létaly helikoptéry, lesem jezdily čtyřkolky a od silnic zněly houkačky, a dívka zřejmě nepochopila, že se pátrá po ní a schovávala se. Tomuto odpovídá jednak to, co uvedl hajný, tedy že dívka měla tendence před jeho skupinkou pátračů raději odejít a pak také fakt, že nedaleko probíhala těžba dřeva, motorové pily byly jasně slyšet a přesto dítě k dřevařům zřejmě ze strachu nešlo.

Chvála a poděkování z Německa doslova prší

Z Německa zaznívají na české záchranné složky slova chvály a často je opakováno slovo zázrak. Tímto slovem záchrannou akci nazývá například policejní mluvčí Florian Beck, který doslova uvedl, že něco podobného ve své policejní kariéře nepamatuje.
Mluvčí policejního ředitelství v Horním Falci Josef Weindl vyzdvihuje a pochvaluje si perfektní spolupráci s českými záchrannými složkami.
Policii i všem ostatním zúčastněným organizacím poděkoval i zemský rada bavorského okresu Cham Franz Löffler, podle nějž byla celá pátrací akce ohromným logistickým výkonem a spolupráci s Čechy vychválil i ředitel Bavorského červeného kříže Theo Zellner, s tím, že toto pátrání, kterého se zúčastnilo celkem asi 1400 lidí, bylo největší přeshraniční akcí, jaká se kdy v regionu uskutečnila.
"Mnohokrát děkuji za výbornou spolupráci Policii ČR. Mám velkou radost, že je holčička v pořádku!" uvedl pak na Twitteru Velvyslanectví SRN velvyslanec Andreas Künne.

Poděkování

Plukovník Mgr. František Vítek a major Mgr. Petr Mášek nás dnes v závěru schůzky požádali, abychom jejich jménem poděkovali všem, kteří se na pátrání po Julii podíleli na místě, jak profesionálům, tak i dobrovolníkům. Vysvětlili také, že sice od začátku odmítali pomoc veřejnosti s hledáním v terénu, protože není možné uřídit tisíce lidí, kteří pomoc nabídli, ale ti, kteří přesto dorazili, zapojeni do pátrání byli. Velmi cenní pak bezesporu byli lidé z okolí, kteří místní lesy znali.
Poděkování podle obou velitelů pak patří i těm, kteří přispěli sdílením pátrací relace nebo podáním informací. Policisté díky tomu přijali stovky telefonátů a poznatků, kde by se dívka mohla nacházet, a to dokonce i včetně těch poněkud úsměvných, jako například od dvanácti různých senzibilů z Německa.