Bude nebo nebude Honza obviněn?

     Dnes se na nás mailem či přes Facebook obrátily více než tři desítky čtenářů s obdobnými dotazy či připomínkami k případu včerejší střelby ve Vochově. Převládaly dotazy, proč policie stíhá střelce Jana B., proč ho vůbec vyšetřují, z čeho střílel, jak mu mohu pomoci atd. Samozřejmě nemůžeme odpovídat každému zvlášť, a tak to zde shrneme.
     Policie Jana B. nestíhá, to znamená, že ho z ničeho neobvinili, pouze případ střelby šetří, což samozřejmě musí učinit u každé násilné smrti. V případu je například nařízena balistická expertíza. Šetření pak rozhodne, zda šlo o nutnou obranu či nikoli. Pokud ano, muž nebude z ničeho obviněn a vrácena mu bude i zbraň kterou použil, konkrétně má jít o pistoli ČZ vz 75.

     Střelec v tom není sám, mimo rodiny teď za Honzou stojí celý Vochov a přicházejí nabídky pomoci z celé republiky. Starosta Mgr. Bohuslav Ebermann již včera uvedl, že jde o slušnou rodinu, se kterou nebyly v obci žádné problémy a muži nabídl pomoc obce. Pomocnou ruku podala také Liga Libe, což je celonárodní hnutí bojující za práva slušných občanů na zbraň a právo se bránit, a nabídla zprostředkovat bezplatné služby známého právníka Mgr. Miloslava Jančíka, který je nejen expert na zbraně a právo, ale i lektor o tomto přednášející.

     Z toho, co nám lidé psali, je ale také patrné, že jich stále dost nezná svá práva. Pokud vás tedy zajímá jak je to s Vaším právem na obranu, přečtěte si náš rozsáhlý speciál na toto téma. Na jeho vytvoření se s autorem podílel právník, státní zástupce, kriminalista i člověk, který již v sebeobraně na jiného zbraň použil.

Mohu se bránit?

     Málokterý zákon je tak často diskutovaný veřejností či médii jako nutná obrana. Náš zákon v tomto bodě patří k nejlepším v Evropě a v kombinaci s naším benevolentním zbrojním zákonem umožňuje občanům se velmi účinně bránit. Bohužel čas od času se objeví případ, kdy během obrany dojde k závažnému vybočení z mezí nutné obrany a vše skončí obviněním původně napadeného.

     V tomto článku se za vydatné pomoci těch nejpovolanějších odborníků pokusíme vysvětlit jak se legálně bránit a neudělat chybu.

Zákon na, to jak se legálně bránit, pamatuje dvěma paragrafy:
1. Nutná obrana – řeší obranu proti útoku jiné osoby
2. Krajní nouze – řeší obranu proti dalším nebezpečím, ale ne spojeným s útokem

Nutná obrana

Zákon říká: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící, nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Přeloženo do srozumitelného jazyka:

1. Když někoho zabiji, zraním či omezím na osobní svobodě není to trestné, pokud tím bráním proti útoku, který ohrožuje zdraví, život nebo majetek, ale…
2. Můžete se bránit i když útok jen přímo hrozí, tedy můžete začít s obranou ještě před samotným útokem, ale…
3. Obrana může, dokonce obvykle i musí být silnější než útok, ale…
   
4. Bránit můžete nejen sebe, ale i jiné osoby, ale…
5. Nezáleží na tom čím vás napadnou, střelnou zbraň můžete použít i proti tyči či noži, ale…
   

Tedy zákon je dobrý a dává nám spoustu prostoru jak se účinně bránit, ale…
Ale musíte dodržet jisté zásady, protože jinak nutná obrana přestává být nutnou obranou a pachatelem se nakonec stanete vy. Vždy tedy mějte na paměti:

1. Útok musí být skutečný a nesmíte ho vyprovokovat vy.
2. Nutná obrana končí v okamžiku zastavení útoku respektive v okamžiku ukončení hrozícího nebezpečí.
3. Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená, tedy musí být zachován poměr mezi tím, co nám útokem hrozilo a co jsme obranou způsobili my.
4. Nezáleží na tom čím vás napadnou, ale na tom, jaký následek vám útokem hrozí.
   

Krajní nouze

Zákon říká: Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
     Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozí, povinen je snášet.

Vysvětlení:

1. Opět můžete chránit nejen své vlastní zájmy, ale i zájmy jiných osob.
2. Krajní nouze směřuje k odvrácení nebezpečí nejrůznějšího charakteru a během činnosti vedoucí k odvrácení musíte porušit zákon, například něco poškodit. Může jít o katastrofu, účinek přírodních sil, napadení zvířetem, uzavření osoby či zvířete v prostoru nebo akutní zhoršení zdravotního stavu.
3. O krajní nouzi nejde, pokud nebezpečí reálně neexistuje nebo již skončilo. 
   
4. Ukázkovým příkladem krajní nouze je rozbití okna u auta na slunci, kdy je uvnitř zamčené dítě či zvíře. Pokud auto stojí v centru města, mohu nebezpečí odvrátit bez poškození auta. Stačí přivolat hasiče, kteří přijedou během několika minut.
   Pokud ale auto stojí uprostřed lesa či na odlehlém parkovišti, hrozí již nebezpečí z prodlení a pak může rozbití okénka být krajní nouzi. Samozřejmě ale musíte počítat s tím, že policie se případem bude zabývat a pokud se neprokáže, že dítě či zvíře byli v ohrožení, ponesete si následky.
5. Musí být dodržena přiměřenost použitých prostředků, kdy následek obrany nesmí být stejně závažný nebo ještě závažnější než nebezpečí, které původně hrozilo.

Skutečné případy z praxe:

Střílel na muže ozbrojeného lahví

     K tomuto případu střelby došlo asi před dvaceti lety v Dobřanech na nádraží. Na nádraží se dopoledne zastavily dva vlaky, jeden jedoucí z Plzně a jeden opačným směrem, tedy na Plzeň.
     Jeden ze spoluautorů tohoto článku přijel vlakem z Plzně a byl ozbrojen legálně drženou pistolí. Po vystoupení z vlaku slyšel volání o pomoc od toho druhého vlaku a tedy se tam rozběhl na pomoc: "Na místě jsem uviděl situaci, kdy na perónu stál muž se zakrváceným obličejem a proti němu stál na schůdkách do vlaku druhý muž, vykláněl se a snažil se toho prvního udeřit skleněnou lahví s uraženým dnem. Právě když jsem přibíhal, spatřil jsem jak první muž vytáhl pistoli a vystřelil na muže s lahví.
     Nevěděl jsem kdo je kdo a co se mezi muži stalo a také jsem nevěděl, zda muž s pistolí nebude ve střelbě pokračovat. Vytáhl jsem pistoli a snažil se křikem odvést pozornost mužů na sebe a střelce vyzvat k odhození zbraně. V hluku nádraží mě ale střelec neslyšel a muž z lahví nejevil známky zásahu.
     Obával jsem se, o život nebo zdraví nejen obou mužů, ale i ostatních a proto jsem vystřelil do vzduchu, čím si mě oba všimli. Já na ně mířil a vyzval je, ať se uklidní, zanechají svého jednání a oba odhodí zbraně, protože v tomto případě jsem za zbraň považoval i láhev.
     Muž s pistolí sklonil hlaveň k zemi a nejprve slovně a pak i průkazem se prokázal jako policista, takže jsem zamířil na muže s lahví, znovu žádal její odhození ale muž nereagoval. V té době již dorazili policisté, za pomoci donucovacích prostředků muže zpacifikovali a ukázalo se, že je postřelený do nohy, ale průstřelu nedbal a rval se dál."
     Následné vyšetřování ukázalo, že muž byl recidivista, který ve vlaku napadl a zranil průvodčí. Té se pokusil pomoci cestující - policista ve svém volnu, ale muž ho napadl a zranil lahví. Policista ustoupil a na nejbližší zastávce, tedy v Dobřanech se pokusil muže zajistit, ale ten ho znovu napadl.
     Použití zbraní při obou výstřelech bylo vyhodnoceno jako oprávněné.

Střílel v baru na muže s nožem

     I tento střelec se podílel na tvorbě tohoto článku. K případu došlo v Plzni asi před deseti lety. Do klubu v Černické ulici vtrhli tři muži a šli si vyřídit účty s barmanem, který proti jednomu z nich svědčil u soudu.
     Dva s útočníků se prali se hostem, který se snažil pomoci barmanovi a třetí útočník vběhl za bar, kde začal barmana bít. Pak vzal za barem ležící nůž, který sloužil na krájení ovoce a začal barmanovi vyhrožovat, že mu ho bodne do krku.
     „Já viděl nejprve tu bitku před barem. Vytáhl jsem svůj revolver a vyzval ty dva, ať toho nechají, oni poslechli a bylo vidět, že se zbraně bojí. Pak jsem si všiml zápasu za barem, kdy se barman snažil druhému muži odtlačit ruku s nožem, který mu mířil na hlavu.
     Oběhl jsem bar a řval na muže z nožem, ať toho nechá, nebo budu střílet. On se otočil a vyrazil proti mě, přičemž mi nožem mířil na krk. Obával jsem se o svůj život, takže jsem proti noži zvedl levou ruku v krytu a muže jednou střelil z boku do břicha. Na břicho jsem mířil, protože za útočníkem byl ten barman a já vedl osu palby tak, aby projektil nemohl zasáhnout barmana.“
     Střela prošla útočníkem a skončila v přepravkách s nápoji vedle něj. Postřelený muž utrpěl mnohonásobný průstřel střev, svíjel se na zemi v šoku a ječel bolestí. Střelec zavolal sanitku a policii a do jejich příjezdu postřelenému poskytl první pomoc.
     Následné vyšetřování ukázalo, že 13x soudně trestaný útočník byl pod vlivem pervitinu.
     Policisté vyhodnotili použití zbraně jako oprávněné.

13x vystřelil na muže v autě

     Nyní je mediálně velice sledovaný proces s Petrem Bendou, který loni v květnu na sídlišti Písečná v Chomutově třinácti výstřely zabil Radka Š. Laická veřejnost byla i díky médiím od počátku nakloněná tomu, že šlo o nutnou obranu. Naopak odborníci to téměř s jistotou vylučovali a vyšetřování to jen potvrdilo.
     Vše se odehrálo 27. května krátce po třetí hodině ráno. Radek Š. se vracel opilý z diskotéky a před domem se dostal do ostrého konfliktu s několika příbuznými v čele se strýcem. Radek Š. nasedl do své dodávky a chtěl odjet. Příbuzní se mu v tom snažili bránit, takže muž do nich najel a tím si vynutil uvolnění průjezdu.
    Hluk provázející hádku probudil Petra Bendu, který v domnění, že někdo najíždí do lidí vyrazil z bytu s legálně drženou pistolí. Sám Petr Benda u soudu uvedl: "Matka mi říkala, že venku je blázen, co bourá do aut a snad i do lidí. Podíval jsem se z okna a viděl dodávku, jak popojíždí zleva doprava. V jednu chvíli minula skupinku několika lidí."
     Petr vyběhl ven, přiběhl k autu a třináctkrát vystřelil na řidiče, kterého zasáhl osmkrát, a na místě ho tak usmrtil.
     Vyšetřování ale ukázalo, že Petr na místo doběhl až po projetí dodávky mezi příbuznými, kdy už nikoho neohrožovala. Dále bylo prokázáno, že kolem vozu v době střelby nebyli žádní lidé, takže nikdo ani ohrožen být nemohl a expertíza ukázala, že auto jelo v inkriminovaný okamžik rychlostí jen 7 až 8 kilometrů za hodinu.

Kvalifikovat jednání střelce jako nutnou obranu je tedy vyloučeno hned z několika důvodů:

1. Útok vozidlem již byl ukončen.
2. V daný okamžik nikomu nehrozilo nebezpečí.
3. Obrana byla zjevně nepřiměřená, muž za volantem se nikdy nesnažil vozidlem nikoho usmrtit, pouze chtěl z místa odjet a vynucoval s umožnění průjezdu. Ačkoli měl možnost lidi před vozidlem přejet, neudělal to a nepokusil se o to. Naopak střelec si musel být vědom, že vystřelením třinácti střel jednoznačně dojde k usmrcení řidiče.
   

Střílel v leže, jednoho mladíka zastřelil, druhého postřelil

     Vše se odehrálo na Nový rok roku 2012 v Tanvaldu na Jablonecku jen několik chvil po půlnoci. Starší muž se vracel z oslavy domů a šel podél železniční trati v blízkosti Krkonošské ulice. Proti muži šli dva mladíci a zřejmě jen tak pro zábavu muže napadli. "Šel jsem pěšky domů a asi dvě stě metrů před barákem vidím proti sobě dva kluky. Jeden do mě vrazil ramenem, já se vyhnul a oni pokračovali v cestě.
     Vůbec jsem tomu nevěnoval pozornost, ale oni se zničehonic otočili, doběhli mě a začali mě bít. Myslím, že mě ani nechtěli okrást, vytáhli i lovecký nůž a jeden mě praštil rukojetí.
     Já upadl a pak jsem v kapse naštěstí nahmátl svoji pistoli, párkrát jsem to zmáčkl a bylo to. Bylo to buď já nebo oni," popsal situaci napadený muž.
     Starší muž dvaadvacetiletého mladíka zastřelil a jeho bratra postřelil. Státní zástupce případ posoudil jako nutnou obranu s tím, že cílem jednání muže, bylo zabránit probíhajícímu útoku na něj samotného a nikoliv způsobit útočníkům vážné zranění či smrt.

Slovo právníka na konec

     Nutná obrana i krajní nouze nám dávají řadu možností, jak se bránit v situaci, která může potkat každého z nás. Prostor, jak se bránit, je zde určitě dostatečný, jen je třeba ohlídat dvě základní pravidla, ve kterých se zejména u nutné obrany často chybuje:
1) Útok musí přímo hrozit či trvat; pokud již útočník svého jednání zanechal tak to nutná obrana nebude.
2) Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená; to ale neznamená, že nemůže být razantnější než útok.
    Při dodržení těchto pravidel je velmi pravděpodobné, policie takovéto jednání jako nutnou obranu vyhodnotí.
     V každém případě však přeji čtenářům Krimi Plzeň, aby se do takovéto situace nedostali a nutnou obranu nemuseli vyzkoušet v praxi.

Slovo státního zástupce na konec

    K informacím uvedeným výše lze uvést, že přesným a vyčerpávajícím způsobem popisují realitu. Aby mohlo být jednání posouzeno jako nutná obrana, je potřeba 1. načasování, 2. přiměřenost.

     Načasování nutné obrany je tím nejzákladnějším atributem. NO nesmí být vedena příliš pozdě – za situace, kdy útok již skončil.
     V případě fyzického napadení lze ukončení fyzického útoku rozeznat poměrně snadno. Pokud jde o střelbu na prchajícího zloděje či lupiče, který utíká s naším majetkem, útok proti majetku sice pořád trvá, ale život a zdraví jsou kladeny na výrazně vyšší stupeň ochrany než pouhý majetek.
     Prchajícího zloděje či lupiče mohu pronásledovat a po dostihnutí fyzicky zadržet, tzv. zpacifikovat, a to v rámci institutu zadržení podle § 76 odst. 2 tr. řádu.
     Pokud mě v tom okamžiku fyzicky napadne, již to bude opět NO. Ovšem střílet na prchajícího zloděje či lupiče je zjevné vybočení z přiměřenosti.

     Složitější je situace načasování NO tak, aby nebyla vedena příliš brzy. Soudy opakovaně posoudily jako NO jednání, kdy je poškozený fyzicky napaden, bit, sražen na zem, tam se mu podaří vytáhnout zbraň a útočníka eliminovat.
     Je však zřejmé, že v tom okamžiku může být pro napadeného již pozdě. NO může být vedena již proti přímo hrozícímu útoku.
     Ovšem zde je třeba si uvědomit, že hrozící útok nemusí vnímat případní svědci – ti začnou situaci vnímat až se zpožděním, tj. v okamžiku, kdy obránce zahajuje akci. Jenže pro svědky je obránce tím, kdo první vystoupil fyzicky, neboť předchozí jednání útočníka nevnímali.
     Zde je nutno upoutat pozornost, např. hlasitým křikem „pane nechte mě, pomoc, neubližujte mi…..“ tak, aby bylo zcela zřejmé, kdo je útočník a kdo obránce.
     Každopádně prokázání, že útok přímo hrozil a NO nebyla předčasná, je z hlediska posuzování tou možná nejtěžší věcí.

Pokud jde o přiměřenost, zde právní úprava vykázala výrazný posun k lepšímu.
     Od „zřejmě“ nepřiměřená ke „zcela zjevně“ nepřiměřená. I soudy začaly posuzovat celou problematiku s větším přihlédnutím k osobě a vnímání obránce, tudíž dávno neplatí, že vytáhnout svoji střelnou zbraň mohu až poté, co se střílí na mě.
     Není nikde určeno, že proti holým rukám se nemohu bránit zbraní. Ovšem i dnes se bohužel najdou soudci, kteří zastávají názor, že šlo o nepřiměřenou obranu, neboť napadenému hrozilo „pouhé“ zbití.
     Zřejmě netuší, že stačí dobře mířená rána na slezinu, zlomení spodiny lebeční po sražení na zem atd. atd., takže ze zbití je najednou smrt napadeného.
     Situace se ale pomalu lepší, minimálně na soudech vyšších stupňů. S tím souvisí poslední poznámka, že ač by to tak být nemělo, často jednání obžalovaného posoudí jako NO až soudy odvolací, někdy až Nejvyšší soud v rámci dovolání.
     Stejně tak někteří státní zástupci nechávají posouzení NO až na soudy, kdy jsou tak podávány obžaloby i ve věcech, které mohly skončit již odložením u policejního orgánu.